Záchrana topící se opice

Bylo sedm hodin ráno a Paul seděl v lodi promrzlý na kost. V Amazonii bývá hned po východu slunce taková zima, že si jen schoulíte ramena a dýcháte si do dlaní, abyste je zahřáli. Loď tiše plula po hnědé řece a nad vodou se vznášely chuchvalce mlhy.

Najednou JJ, Paulův kamarád, vyskočil. „Koukej, pavoučí opice v řece!" zavolal.

Paul se jen usmál. „To je normální. Opice přece umí plavat."

Ale JJ vrtěl hlavou. „Ne, tahle má potíže. Měl bys jí pomoct."

Přijeli blíž a Paul viděl, že JJ má pravdu. Řeka byla po dešti rozvodněná, plná vírů a divokých proudů, které vodu otáčely jako v obrovském mlýnu. A uprostřed toho všeho zápasila malá pavoučí opička. Hlava se jí potápěla pod hladinu a zase se s námahou vynořovala.

Paul popadl pádlo, naklonil se přes okraj lodi a podával jí dřevěnou rukojeť, aby se mohla chytit.

Jenže opička se vyděsila. Smrkla po pádle pryč, mávala packami a vypadala, jako by volala: „Ne! Jdi pryč! Radši se utopím, než abych se tě dotkla!"

Paul nevěděl, co dělat. Opička byla v naprostém strachu — a každá vteřina ji stahovala víc pod hladinu.

Vtom Paula něco napadlo. V džungli vychoval spoustu malých opičích sirotků a věděl, jaké zvuky pavoučí opice dělají, když si projevují náklonnost. Takový tichý, hřejivý zvuk z hloubi krku.

„Oh, oh, oh, oh," začal na ni potichu volat.

Opička se zarazila. Otočila k němu hlavu a v očích jí blesklo úžasem: „Počkej… ty mluvíš mým jazykem?"

Najednou se opička úplně uklidnila. Strach ji opustil, jako by jí někdo pošeptal, že je v bezpečí. Vztáhla po Paulovi tenkou tlapku a svým předlouhým ocasem pevně omotala konec pádla.

Paul ji opatrně vytáhl z vody a přitáhl k lodi. Opička z něj celou cestu nespustila oči.

Když se loď dotkla břehu, opička seskočila do trávy. Než zmizela v listoví džungle, otočila se přes rameno a vydala krátký zvuk: „Guh!"

Skoro to znělo, jako by řekla: „No dobře. Beru."

(Nechovala se jako vyděšené zvíře, které prchá. Spíš jako někdo, kdo přijal pomoc a tiše za ni poděkoval.)

Někdy stačí znát jediné slovo v cizím jazyce — a strach se promění v důvěru. Paul si tu chvíli z rozvodněné amazonské řeky pamatuje dodnes.