William Kamkwamba: kluk, co zkrotil vítr

Daleko v Africe, ve vesničce Wimbe, se v roce 1987 narodil chlapec jménem William. Žil v zemi, která se jmenuje Malawi. (Malawi je malá země ve střední Africe, plná polí kukuřice a velkého jezera, které jí dalo jméno.)

Williamovi rodiče byli pěstitelé tabáku (tabák jsou listy, ze kterých se v jiných zemích dělají cigarety, a v Malawi se prodávají, aby z toho rodiny mohly žít). William měl šest sester — byl jediný kluk v rodině a od malička miloval rozebírat věci, aby se podíval, co je uvnitř. Staré rádio bylo pro něj větší dobrodružství než hračka.

V roce 2001 přišlo do Malawi velké sucho. Pole zhnědla, kukuřice nevyrostla a obchody se vyprázdnily. Začal hladomor. (Hladomor je doba, kdy lidem dochází jídlo a všechno se najednou stane vzácné — i pár hrstek mouky.)

Williamova rodina jedla jen jednou denně, někdy ani to. William sám později řekl: „Byl jsem prostě obyčejný farmář v zemi chudých farmářů." A: „Klesli jsme až na úplné dno."

Když začal nový školní rok, rodiče Williamovi vysvětlili, že na školné letos peníze nejsou. Williamovi bylo čtrnáct. Měl rád školu, rád se učil — a najednou zůstal doma. Později o tom řekl jednu jedinou větu: „To byla budoucnost, kterou jsem nemohl přijmout."

Kousek od vesnice byla malá knihovna, kterou tam postavili lidé z Ameriky. Knížky byly všechny v angličtině a William uměl anglicky málo. Stejně tam ale chodil každý den. Listoval obrázky a luštil slova jako hádanky.

Jednou vytáhl z police učebnici fyziky pro děti. Jmenovala se Using Energy (česky asi „Jak používat energii"). Na obálce byla věž s velkými vrtulemi, jaké William nikdy předtím neviděl. Pod obrázkem stálo, že taková věc se jmenuje větrný mlýn a že umí ze samotného větru vyrobit elektřinu. (Elektřina je síla, díky které se rozsvítí žárovka nebo zapne rádio — v Wimbe ji tehdy nemělo skoro nikdo.)

William si tu knihu četl pořád dokola. Když nerozuměl slovům, díval se na obrázky. A v hlavě se mu začal tvořit šílený nápad: co kdyby si takovou věž postavil sám?

V Malawi se nedalo zajít do obchodu pro motory a vrtule. William proto začal chodit na šrotiště kousek za vesnicí. (Šrotiště je místo, kam se vyhazují staré pokažené stroje — auta, kola, traktory.) Tam hledal díly, které by mu posloužily.

Postupně si snášel domů poklady:

• Stará bicyklová dynama — malé hnědé krabičky, které se na kole otáčejí a rozsvítí přední světlo. (Dynamo je miniaturní generátor — když se kolečko točí, mění pohyb na elektřinu.)
• PVC trubku — bílou plastovou rouru, jakou se odvádí voda. Tu William rozřízl po délce, kousky ohřál nad ohněm a opatrně ohnul do tvaru vrtulí.
• Kmen z blahovičníku — vysokého stromu, kterému se v Malawi říká blue gum. (Blahovičník je strom s tvrdým dřevem, kterému neškodí termiti — ideální na věž, co má venku stát dlouho.)
• Šrouby, dráty, kola od traktoru — všechno, co se na šrotišti dalo najít.

Sousedi se mu smáli. Některé maminky šeptaly za zády slovo misala. (V chichewě, jazyce, kterým se v Malawi mluví, znamená misala „blázen".) Někdo si dokonce myslel, že se snad William zbláznil z toho hladu. I jeho vlastní matka se občas bála, jestli kluka ten plán moc nepřemůže.

William ale dělal dál. Sestavoval, rozebíral, znovu skládal. Někdy se vrtule otočila a hned se zase zastavila. Někdy něco prasklo. William začal znovu.

Když bylo všechno hotové, William vyšplhal na pět metrů vysokou věž, kterou postavil z trámů blahovičníku. (Pět metrů je asi tak vysoko jako jedno patro domu.) Nahoře připevnil vrtule z PVC a propojil je s dynamem ze starého kola.

Pod věží stála vesnice. Někteří lidé se přišli podívat hlavně proto, aby viděli, jak ten kluk dostane lekci.

Vítr se opřel do vrtulí. Začaly se otáčet — pomalu, pak rychleji, pak ještě rychleji. William držel v ruce malou žárovku připojenou dráty k dynamu.

A žárovka se rozsvítila.

Lidé pod věží ztichli. Williamova maminka se rozplakala. Tatínek si sundal čepici. Vítr právě začal pro vesnici Wimbe vyrábět elektřinu.

William časem mlýn vylepšoval. Nakonec rozsvítil v jejich hliněném domku čtyři žárovky a dvě rádia. Když přišla bouřka, dělal i Williamův mlýn rachot — ale poprvé v životě měla rodina světlo, ke kterému si mohli sednout a večer si povídat.

O Williamovi se dozvěděl jeden novinář a začal o něm psát. Pak přišel telefon, který nikdo z vesnice nečekal: pozvánka na velkou konferenci až v Tanzanii, kde mluví ti nejchytřejší lidé světa. Jmenuje se TED. (TED je série přednášek, kde lidé z celé planety vyprávějí, na co přišli a co se naučili.)

Bylo to v roce 2007. William stál na obrovském jevišti, v hlavě se mu rojila spousta anglických slov, ale mluvil tiše a pomalu. Když měl popsat, jak větrný mlýn postavil, řekl jednu prostou větu, která pak putovala celým světem:

„Zkusil jsem to, a povedlo se mi to."

Po přednášce všichni v sále vstali a tleskali. Williamovi se otevřel úplně nový život. Vrátil se do školy, dostudoval, a pak odjel na vysokou školu Dartmouth v Americe. Vystudoval obor, který se jmenuje environmentální studia — to znamená, jak se starat o naši planetu.

Z malého kluka ze šrotiště se stal muž, který dnes spolu s kamarády ve své organizaci Moving Windmills („Točící se mlýny") přivádí do afrických vesnic studny, elektřinu a počítače pro děti, které se chtějí učit.

A když se ho někdo zeptá, co by vzkázal dětem, které mají velký sen a malé možnosti, William se usměje a řekne to, co řekl tehdy ze sálu plného slavných:

„Věřte si a věřte tomu. Ať se stane cokoli, nevzdávejte se."