Walt Disney: kreslíř, kterému nikdo nevěřil

Walter Elias Disney se narodil v roce 1901 v Chicagu, ale vyrůstal na farmě v Missouri. Od malička kreslil — na okraje novin, na záda starých obálek, na cokoliv, co mu přišlo pod ruku. Kreslil koně a krávy ze dvora, kreslil ptáky za oknem, kreslil příšery z pohádek, které slyšel před spaním.

Tatínek Elias byl přísný muž. Zkoušel pěstovat pomeranče, hrát na housle, hospodařit — ale nic mu nevycházelo tak, jak si přál. Walt na něj později vzpomínal bez hořkosti: viděl v tatínkovi člověka, který se nikdy nevzdal, i když to bylo těžké. A tohle si zapsal hluboko do srdce.

Když byl Walt mladší, pracoval jako řidič sanitky ve Francii, pak jako herec i jako kreslíř komiksů — bez většího úspěchu. Ale v roce 1921 se rozhodl zkusit něco odvážného: ve městě Kansas City si otevřel vlastní studio.

Jmenovalo se Laugh-O-Gram Corporation — česky by se to dalo přeložit jako „Společnost na smíchy". Walt v ní kreslil krátké animované pohádky. (Animace znamená, že kreslíř nakreslí spousty a spousty skoro stejných obrázků a pak je přehraje rychle za sebou — tak vznikne pohyb.) Začátek vypadal slibně. Ale pak přestaly přicházet peníze a přestaly přicházet zakázky. Za dva roky bylo studio v bankrotu.

Walt neměl skoro nic. Jedl psí granule, aby vůbec přežil. Pak zabalil kufr a odjel do Los Angeles za bratrem Royem. V kapse měl čtyřicet dolarů a jeden nedokončený animovaný film.

V Los Angeles se Walt pustil do práce znovu. Tentokrát vytvořil postavičku jménem Oswald Šťastný Králík — veselý, bílý králíček s velkýma ušima, který se dětem hned líbil. Walt pro něj kreslil jednu krátkou pohádku za druhou.

Pak přišla rána, na kterou nepřipraven nebyl. Distributor — člověk, který Waltovy filmy prodával do kin — mu dal najevo, že práva na Oswalda patří jemu, ne Waltovi. Králík mu byl prostě vzat. Ze dne na den.

Walt se vracel domů ve vlaku roztrpčený. Ale v hlavě mu začala vrtat jedna myšlenka. Jestli mu mohou vzít králíka, udělá si novou postavu — takovou, která bude jenom jeho.

Sedět ve vlaku a přemýšlet — to byl Walt Disney v tu chvíli. A právě tehdy se v jeho skicáku zrodila malá myška s kulatýma ušima, bílými rukavičkami a věčným úsměvem.

Walt jí chtěl říkat Mortimer. Ale manželka Lillian zavrtěla hlavou. „Mortimer zní moc vážně," řekla. „Co třeba Mickey?"

A tak se narodil Myšák Mickey.

Jenže to bylo teprve začátek problémů. Walt s Mickeym přišel do MGM — jednoho z největších filmových studií v Americe. Manažeři si obrázky prohlédli a pokrčili rameny. Velká myš na plátně? Diváci by se prý báli. Mickey dostal košem.

Walt se ale nevzdal. Přišel s nápadem, který do té doby nikdo nezkusil: pustit Mickeymu do úst hudbu a hlasy. Rok 1928 přinesl první animovaný film se synchronním zvukem — Steamboat Willie. Mickey pískal, bouchal a zpíval. Diváci v kinech se smáli a tleskali.

Úspěch s Mickeym Walta přesvědčil: chce dělat větší věci. V roce 1933 přišel s krátkým filmem Tři prasátka — klasická pohádka o vlkovi a třech domečcích. Distributoři ho ale odmítali. „Málo postav," říkali. „Tři prasátka nestačí na celý film."

Walt film vydal stejně. A stal se obrovským hitem.

Pak se Walt rozhodl pro krok, který celý Hollywood považoval za šílenost: natočit první celovečerní animovaný film v historii. Sněhurka a sedm trpaslíků. Novináři mu říkali „Disneyho pohádka za milion dolarů" — ale nemysleli to jako kompliment. Mysleli tím, že Walt utrácí šíleně mnoho peněz za projekt, který určitě zkrachuje.

Sněhurka měla premiéru v prosinci 1937. Diváci plakali a tleskali vestoje.

Walt Disney za svůj život sbíral neúspěchy jako jiní sbírají pohlednice. Bankrot, ztracený králík, odmítnutý Mickey, pohrdlivé komentáře k Sněhurce. Pak přišly filmy, které zpočátku propadly v kinech — Pinocchio, Fantasia.

Ale Walt o těchto chvílích mluvil jinak, než by člověk čekal. Jednou řekl: „All the adversity I've had in my life, all my troubles and obstacles, have strengthened me." — česky: „Všechna protivenství, která jsem zažil, všechny problémy a překážky, mě posílily."

A jindy dodal prostě: „It's kind of fun to do the impossible." — „Je to trochu zábava, dělat nemožné."

V roce 1955 otevřel v Kalifornii Disneyland — zábavní park (velký prostor plný atrakcí, pohádkových zámků a průjezdů v lodičkách), o kterém snil roky a který banky odmítaly financovat. Lidé přijeli v takových davech, že park musel první den zavřít kvůli přetlaku návštěvníků. Byl to jeho největší sen — a stal se skutečností.

Walt Disney zemřel v prosinci 1966. Za život byl nominován na Oscara — cenu pro nejlepší filmy — 59krát. (Žádný člověk v historii filmů tolik nominací nedostal.)

Ale důležitější než ceny je to, co po něm zbylo: příběh kluka, který přišel do Los Angeles se čtyřiceti dolary v kapse, jedl psí granule a nevzdal se. Který přišel s myškou a světu ji prodal, i když ho svět napřed odmítl. Který se pokaždé, když upadl, zvedl a šel zase kreslit.

Jednou řekl, že peníze nejsou to hlavní. „Do a good job. You don't have to worry about the money; it will take care of itself." — „Dělej svou práci dobře. O peníze se starat nemusíš — o sebe se postarají samy."

A tahle myška s kulatýma ušima a věčným úsměvem — ta je tu stále.