Hledění do očí božstva: Výstup nad Mlžnou řeku

Ještě je tma, když Paul stojí u paty obrovského stromu. Jmenuje se Ceiba a je vysoký jako šestnáctipatrový dům. Jeho kořeny se v záři čelovky rozbíhají do všech stran jako křídla zkamenělého draka. (Ceiba je zázračný strom — když se její kůra poraní, vyteče z ní červená míza, které místní říkají Sangre de Drago, dračí krev. Pomáhá hojit rány.)

Paul se kůry dotýká dlaní. Cítí, že to není mrtvá skála jako na hoře. Je to živý mrakodrap, ve kterém bydlí miliony tvorů. Nahoře v korunách žijí zvířata, která za celý život nesestoupí dolů na zem. Paul se chystá za nimi. (V batohu má lana, karabiny a jisticí pomůcky pro horolezectví — bez nich by se na strom nikdo dostat nedokázal.)

Z dálky ho pozorují oči, které ho v noci sledují i bez baterky.

Šplhání je dlouhé a dech rve plíce. Vzduch je tak vlhký, že ho Paul skoro musí kousat. Každých deset metrů výš se prales mění. Nejdřív lezl mezi stíny podrostu. Pak se dostal mezi větve, na kterých rostou bromélie — rostliny tak velké, že vypadají jako auta zaparkovaná v nebi.

Najednou se z dálky ozve zvuk jako rána z děla. To padá jiný starý strom. (V pralese jsou stromy propojené liánami jako sítí. Když jeden padne, často s sebou stáhne kus klenby.) Paul ztichne na laně a poslouchá, jestli se rachot blíží. Naštěstí ne. Jen se ozývá daleko a mizí. Paul si oddechne a leze dál.

Při výstupu vnímá tři věci nejvíc:

• hluboké hučení hmyzu, které zní jako motor planety
• hrubou kůru, která pod prsty působí jako kůže prastarého zvířete
• pot, který se mu mísí s vodou kapající z listů, takže neví, kde končí on a kde začíná les

A pak je tam. Paul prorazí horní patro koruny — jako když se potápěč vynoří z tmavého oceánu na hladinu. Dole v podrostu svítí jen tři procenta slunečního světla. Tady nahoře se rozevře nekonečný horizont. Obloha mění barvu z inkoustové modři do růžova a do oranžova.

Pod ním se probouzí orchestr, který je ze země neslyšet. Hřmotně volají vřešťani (opice, které mají hlas jako lev), křičí pestrobarevní arové, šustí větve, jak se po nich přehupují skupiny chápanů. Zvířata se na Paula dívají s údivem. Jako by k nim právě přiletěl host z jiné dimenze. Nikdy neviděla člověka takhle vysoko.

A tady se ukazuje to nejúžasnější. Z miliard listů pod Paulem stoupá pára. Jemný opar se vlní mezi korunami a stoupá vzhůru. Vědci tomu říkají atmosférický cyklus, ale tady tomu lidé říkají Mlžná řeka — létající řeka, která teče vzduchem.

Co srovnáváme	Pozemská Amazonka	Mlžná řeka
Kde teče	V korytě dolů do oceánu	Vzduchem nad pralesem
Kolik vody	Miliardy litrů denně	Dvacet bilionů litrů denně
K čemu slouží	Odvádí vodu do moře	Vyrábí déšť pro celý kontinent

Když slunce zasáhne klenbu, Paul vidí, jak se vlhkost odpařuje. Mlžná řeka pak letí stovky a tisíce kilometrů a v dálce spadne jako déšť na pole, ze kterých roste jídlo pro velkou část světa. (Pokud by lidé pokáceli moc velkou část pralesa, motor by přestal fungovat a prales by se proměnil v suchou savanu.) Bez Mlžné řeky by zmlklo počasí na celé polokouli.

Paul stojí v koruně a najednou cítí, jak mu do očí stoupají slzy. Není to smutek. Je to úžas. Jeho vlastní pot se v ranním slunci odpařuje a stává se součástí mraků nad pralesem. Hranice mezi ním a vesmírem se na chvíli ztrácí.

V tu chvíli si Paul uvědomí, jak smutné je, že většina lidí žije v betonových domech, daleko od hvězd a daleko od stromů. Tady, vysoko nad pralesem, jsou hvězdy v noci tak jasné, že vypadají jako okna do jiného světa. Paul se diví. A divení je podle něj největší dar, který nám příroda dává.

Tenhle mrakodrap života není nezničitelný. Ohrožují ho lidé, kteří kácejí stromy pro dřevo a kopou v zemi pro zlato. (Dvacet procent Amazonie už zmizelo. Vědci říkají, že pokud zmizí ještě víc, motor Mlžné řeky se rozpadne.) Paul ale věří, že se to dá zastavit. Jeden ranger, který hlídá kus pralesa, stojí na celý den jen mezi dvaceti a šedesáti dolary. To není moc.

A proč to máme dělat?

1. Kvůli zvířatům. V pralese žijí miliony druhů, od jaguárů až po obrovské orly harpyje. Tenhle ekosystém se vyvíjel padesát pět milionů let.
2. Kvůli vodě. Mlžná řeka je jediná věc, která dělí svět od velkého sucha.
3. Kvůli lidem v pralese. V Amazonii žijí kmeny jako Mashco Piro, které se rozhodly žít po svém. Bez pralesa by ztratily domov.

Když Paul slézá zpátky dolů, mlha už visí v korunách jako tichá modlitba. „My jsme generace, která rozhodne, jestli tenhle mrakodrap zůstane stát," říká si. A čas se neúprosně krátí.