Válka o prales: Střet s narkomafií a hit na Paula

Region Madre de Dios nenajdete na žádné turistické mapě s úsměvem. Je to kus pralesa hluboko v Peru, kterému Paul říká „divoký západ" — místo, kde zákony civilizace končí už za poslední vesnicí. Stromy tam rostou skoro padesát metrů vysoko (asi jako patnáctipatrový panelák), vzduch je tak vlhký, že ho skoro lze žvýkat, a všudypřítomný kouř prozrazuje, že někdo někde tajně vypaluje les. Amazonský prales je krásný a tvrdý zároveň. Kdo v něm zabloudí a nenajde se hned, toho si džungle do druhého dne vezme zpátky. (Vlhkost a tropické teplo rozkládají všechno opravdu rychle — proto se rangerové každý den hlásí vysílačkou.)

Paul vyrazil s kamarádem JJem do míst, která vypadala stejně jako za časů starých Inků — nedotčená džungle. V kufru ale měli moderního pomocníka: dron za pět tisíc dolarů. (Dron je malé létající zařízení s kamerou. Z nebe vidí to, co my ze země vidět nemůžeme.) Vypustili ho nad koruny stromů a obraz, který se vrátil, je zarazil. V zeleném moři se objevila obří mýtina, jako by někdo z pralesa vykousl velký kus. A nebyl to žádný malý záhon — byla to pečlivě skrytá farma místních klanů pašeráků, kteří nechtějí, aby je svět objevil. (Tito pašeráci, pro které se používá slovo narcos, vydělávají na nelegálním obchodu a své farmy v pralese přísně střeží před cizími lidmi.)

Pašeráci si dronu všimli okamžitě. Paul a JJ byli neozbrojení a nezbývalo jim než utíkat. Skočili do své rychlé motorové lodi, nahodili motor a vyrazili po řece. Paul jednou rukou rval kormidlo a druhou se snažil zachytit přistávající dron — adrenalin až po uši. Za nimi se vyřítil druhý člun. Souboj motorů: Paulových šedesát koní proti čtyřiceti koním pronásledovatelů. (Síla lodního motoru se měří v takzvaných koních. Čím víc koní, tím rychlejší loď. Paul měl tedy o dost silnější stroj.) Loď zabírala do vody a oba ujížděli po řece, jak nejrychleji to šlo. JJ byl klidný jako kámen. Byl to muž, který v pralese strávil půl života, a věděl, že teď jde o hodně.

Po dlouhém úprku konečně zahlédli na břehu uniformy. Stanoviště říční policie. Pronásledovatelé okamžitě otočili člun a zmizeli. Paul a JJ vystoupili na břeh celí roztřesení. Přistoupil k nim policista — měl masku přes obličej a v ruce zbraň, připravený bránit je dál. Podal Paulovi ruku. Stisk byl pevný a chlapský. „V tu vteřinu se mi čas zpomalil," říkal později Paul. „Měl jsem pocit, že tihle chlapi jsou hradba mezi námi a ostatním světem." (Říční policisté v Madre de Dios pracují v oblasti, kde je málo silnic — všechno se tam přepravuje po řece, a tak oni hlídají z lodí.)

Druhý den ráno přišla zpráva, kterou Paul nikdy nezapomene. Ten odvážný policista, kterému před pár hodinami stiskl ruku, už nežil. Pašeráci se mu pomstili za jeho práci v oblasti. (Lidé, kteří v Madre de Dios brání prales před nelegální těžbou a pašeráckými klany, vykonávají jednu z nejnebezpečnějších profesí na světě. Mnozí z nich při své práci padli a místní rangerové na ně nikdy nezapomínají.) Paul později řekl: „Podáš někomu ruku, poděkuješ mu, že tě zachránil — a za pár hodin se dozvíš, že už není mezi námi. To je skutečná cena, kterou tihle lidé na frontě platí. Každý metr pralesa, který zachráníme, je dílem těch, kteří odmítli sklonit hlavu."

O pár dní později se nebezpečí přiblížilo ještě blíž. Paulův řidič Percy, místní chlapík, jel sám po lesní cestě, když mu cestu zablokovaly poražené kmeny stromů. Než se stačil otočit, obklopili auto maskovaní muži se zbraněmi. Percyho vůz má zatmavená skla, takže útočníci neviděli, kdo je uvnitř. Přitiskli zbraně ke sklu a křičeli: „Vytáhněte JJho a Paula ven! Kde je ten cizinec s dronem?!" Paul a JJ měli obrovské štěstí — ten den v autě prostě nebyli. JJ zůstal na stanici a Paul byl jinde. Útočníci nakonec Percyho pustili, jen mu vzali doklady a telefon, aby vyřídil vzkaz: hledají Paula a JJho a nepřestanou. (Slovo cizinec — anglicky gringo — je v Latinské Americe běžné označení pro člověka ze zahraničí. Tady bylo myšleno jako výhrůžka.)

Nejvíc Paula překvapilo to, co se policie dozvěděla z odposlechů. (Policie v Peru má v takových případech právo sledovat zprávy podezřelých klanů, aby mohla varovat ohrožené lidi.) Z té komunikace vyplynulo, že si klanoví bossové dali za úkol Paula a JJho zastavit. V tu chvíli mu došlo, že už nejde o ochranu motýlů nebo studování anakond. Stal se cílem nepřátel pralesa. Vrátit se domů a už nikdy zpátky? To by znamenalo, že prales prohraje. A tak začal žít s ochrankou. Každé ráno před cestou ven se kontroluje okolí domu, každý člověk u brány se prověřuje. Strach se mu stal stínem, který chodí kousek za ním.

A přece neodchází. Proč? Protože Amazonie za to stojí. Stojí tam stromy, kterým Paul říká „tisíciletí obři" — stáli tam dávno předtím, než Španělé vůbec věděli, že nějaká Amerika existuje. Žije tam několik milionů tlukoucích srdcí: jaguáři, opice, papoušci, mravenečníci, anakondy a harpyje (obří orli s rozpětím křídel přes dva metry, kteří dokáží z koruny stromu vylovit opičáka). Všichni spoléhají na to, že lidé jako Paul neucouvnou. „Jsme poslední generace, která má reálnou šanci to zastavit," říká Paul. „Buď zachráníme prales teď, nebo ho naše děti uvidí jen na fotkách v učebnicích." A tak Paul vede dál svou válku o prales. Bez zbraně, ale ne bez síly. Síla je v tom, že nepoleví ani o metr.