Štories

Daniel Tipelt

Stephen Hawking: vesmír v hlavě

6 min čtení
Kluk, který se ptal proč

V Anglii, ve městě Oxford, se 8. ledna 1942 narodil malý chlapec. Rodiče mu dali jméno Stephen Hawking. Maminka i tatínek byli chytří lidé — oba studovali na slavné univerzitě v Oxfordu. Tatínek pracoval jako lékař a zkoumal nemoci, maminka pracovala v kanceláři.

Stephen byl od malička zvídavý kluk. Miloval deskové hry, stavěl modely letadel a lodí a o prázdninách s kamarády pouštěl ohňostroje. Ve škole zrovna nebyl premiant — učení mu šlo, ale moc se s ním nedřel. Když měl jít na univerzitu, podle svých vlastních slov během tří let v Oxfordu prostudoval dohromady jen asi tisíc hodin. (Pro představu: jiní studenti zvládli i tisíc hodin za jediný rok.)

A přesto ho vesmír zajímal víc než cokoli jiného. Jak se zrodily hvězdy? Co je uvnitř černé díry? Co bylo předtím, než vůbec něco bylo? Stephen chtěl těmhle věcem rozumět. A tak po Oxfordu odjel na ještě slavnější univerzitu — do Cambridge — a stal se z něj vědec, kterému říkáme fyzik. (Fyzik je člověk, který zkoumá, jak funguje celý svět — od malinkých atomů až po velký vesmír.)

Když tělo přestane poslouchat

Jenže v jednadvaceti letech, krátce před Vánocemi, Stephen zjistil něco strašného. Jeho tělo ho začalo přestávat poslouchat. Padaly mu věci z ruky, pletly se mu nohy, špatně se mu mluvilo. Doktoři ho dlouho vyšetřovali a pak mu řekli pravdu: má vážnou nemoc, které lékaři říkají ALS. (ALS je nemoc, při které svaly v těle postupně přestávají pracovat — jeden po druhém. Lékaři ji zatím neumí vyléčit.)

A nejhorší zpráva? „Stephene, máš před sebou už jenom asi dva roky."

Dva roky. Kluk, který se chtěl ptát vesmíru tisíce otázek, najednou dostal lístek s odpočítáváním. Většina lidí by se zhroutila. Stephen se taky zhroutil — ale jen na chvíli. A pak si řekl něco zvláštního: Když mi zbývá tak málo času, musím ho použít na to nejdůležitější. Musím konečně začít doopravdy přemýšlet.

Vesmír v hlavě

Stephen se zamiloval do dívky jménem Jane Wilde. Vzali se a měli spolu tři děti — Roberta, Lucy a Tima. Nemoc šla pomaleji, než doktoři čekali. Pomaloučku, ale šla. Stephen už nemohl chodit, a tak začal jezdit na vozíku. Ruce přestávaly poslouchat, prsty přestávaly psát. Ale jedna věc mu fungovala dál — jeho hlava.

A v té hlavě se odehrávaly úžasné věci. Stephen v ní počítal. Stephen v ní letěl ke hvězdám. Stephen v ní spadl do černé díry a zase z ní vyletěl ven. (Černá díra je místo ve vesmíru, kde je gravitace tak silná, že odtamtud nemůže utéct ani světlo. Aspoň si to lidi do té doby mysleli.)

Sám později řekl: „I když se nemůžu hýbat a musím mluvit přes počítač, v hlavě jsem svobodný." (V originále: „Although I cannot move and I have to speak through a computer, in my mind I am free.")

Černé díry, které svítí

V roce 1974, když bylo Stephenovi dvaatřicet, přišel na něco, co před ním nikdo nevěděl. Spočítal, že černé díry nejsou úplně černé. Pomalu, pomaličku z nich uniká nepatrné množství záření — malinké jiskřičky, které dnes vědci nazývají Hawkingovo záření.

Zní to jako maličkost, ale ve světě fyziky to byla obrovská věc. Bylo to, jako by někdo zjistil, že nejhlubší černá studna ve vesmíru vlastně potichu svítí. Vědci po celém světě se zastavili a řekli: „Tenhle Hawking je génius."

Stephen byl ve svých dvaatřiceti letech zvolen do Královské společnosti — to je takový klub těch nejchytřejších vědců v Británii. (Členem klubu byl kdysi i Isaac Newton, ten pán, co přišel na to, proč padá jablko ze stromu.) A Stephen byl jeden z nejmladších, kdo se tam kdy dostal.

Hlas, který přichází z počítače

Roky šly a Stephenovo tělo poslouchalo čím dál míň. Nakonec přestal mluvit i nahlas. Lidé okolo mu rozuměli jen těžko. A tak mu inženýři postavili speciální počítač, který za něj uměl mluvit. Stephen si v hlavě vybíral slova a počítač je vyslovoval podivným, robotickým hlasem. Ten hlas se stal slavným po celém světě.

A jak to ovládal? Zpočátku rukou. Pak prstem. Pak už mu fungoval jenom jeden malý svalíček na tváři. Stephen krčil tu malou skvrnku kůže na líci a počítač podle toho skládal věty. Jeden malinký pohyb — a celý vesmír v hlavě se dostal ven.

Stephen měl báječný humor. Schválně si počítač nikdy nechtěl vyměnit za přirozenější hlas. Říkal, že tenhle robotický hlas už je jeho. Hrál sám sebe v Simpsonových, ve Futuramě, v Hvězdné bráně a v Teorii velkého třesku. (Když ho dabéři chtěli předabovat na češtinu, většinou se nechali Stephenův hlas slyšet aspoň na chvilku — byl moc slavný na to, aby ho schovali.)

Jednou řekl: We are just an advanced breed of monkeys on a minor planet of a very average star. But we can understand the Universe. That makes us something very special. — „Jsme jenom pokročilé opice na malé planetě docela obyčejné hvězdy. Ale dokážeme rozumět vesmíru. A to z nás dělá něco hodně zvláštního."

Plavání ve vzduchu

V roce 2007, když bylo Stephenovi pětašedesát, splnil si jeden sen. NASA — to je americká vesmírná agentura — vzala Stephena do speciálního letadla, které lítá nahoru a dolů jako horská dráha. (Když letadlo padá dolů, lidé uvnitř na pár vteřin pocítí, jaké to je v kosmu — vznášejí se ve vzduchu jako rybky ve sklenici.)

Stephena, který tolik let nemohl ani zvednout ruku, vyndali z vozíku. A on se vznesl. Plaval vzduchem a usmíval se. Byl beztížný. Fotky z toho letu obletěly celý svět. Vědec, který celý život zkoumal vesmír, se konečně vznášel jako ve vesmíru.

Dva roky předtím, než zemřel, vzkázal svým dětem tři rady. V angličtině zněly takhle: One, remember to look up at the stars and not down at your feet. Two, never give up work. Work gives you meaning and purpose and life is empty without it. Three, if you are lucky enough to find love, remember it is there and don't throw it away.

Česky bychom řekli: „Za prvé, nezapomeň se dívat nahoru ke hvězdám, ne dolů na nohy. Za druhé, nikdy se nevzdávej práce. Práce ti dává smysl a cíl, bez práce je život prázdný. Za třetí, pokud máš to štěstí, že najdeš lásku, pamatuj si, že tam je, a nezahazuj ji."

Stephen Hawking zemřel 14. března 2018. Bylo mu šestasedmdesát — žil padesát pět let déle, než mu doktoři tehdy předpovídali. Jeho popel uložili v Londýně v kostele Westminster Abbey, kousek od hrobu Isaaca Newtona a Charlese Darwina. Tři velcí lidé, tři velcí ptáčci, kteří se celý život koukali ke hvězdám místo na špičky bot.

Zdroj: Podle Stephen Hawking Biography for Kids (kids.kiddle.co)