Serena Williamsová a rozbité hřiště v Comptonu

V malém americkém městečku Saginaw v Michiganu se na podzim roku 1981 narodila holčička, které dali jméno Serena. Měla čtyři starší sestry. Tu nejbližší věkem — jen o rok starší — všichni doma volali Venus. Když byly obě sestry ještě úplně malé, jejich tatínek Richard se rozhodl pro něco zvláštního: naučí své dcery hrát tenis. (Tenis je hra, ve které dva hráči odpalují raketou žlutý míček přes nataženou síť.)

Richard sám tenis neuměl. Naučil se ho z knih a videokazet. Pak vzal své dvě nejmladší holky, koupil jim dětské rakety a řekl: „Tohle bude váš svět."

Rodina se přestěhovala do města jménem Compton v Kalifornii. (Compton je čtvrť velkého Los Angeles, ve které tehdy žili lidé, kteří měli málo peněz, a po ulicích se nechodilo tak bezpečně jako jinde.) Žádný luxusní klub se zelenou trávou tam nebyl. Na rohu East Compton Boulevardu a Lime Avenue stálo veřejné hřiště s asfaltem, ve kterém se táhly velké pukliny jako blesky. Síť byla prověšená, čáry oprýskané. Po hřišti se válely střepy z rozbitých lahví.

Pro Richarda to ale bylo přesně to pravé místo. Říkal si: když se moje holky naučí hrát tady, naučí se hrát všude.

Než začaly trénovat, vzaly Serena s Venus košťata a smetly střepy do hromádky. Pak teprve vytáhly rakety.

Vstávalo se brzy. Když ostatní děti v Comptonu ještě spaly, Serena s Venus už stály na hřišti. Richard nevozil nové míčky — kupoval staré, opotřebované, takové, co špatně skákaly. (Když míček špatně skáče, hráč se musí víc shýbat a rychleji běhat, aby ho stihl odpálit.) Přesně to chtěl. Z holek dělal sportovkyně.

Holky odpalovaly stovky míčků za sebou. Někdy jich musely vrátit pět set, než si směly sednout a napít se. Bolely je nohy, ruce i záda. Slunce v Kalifornii pálilo jako rozžhavená cihla. A přesto na to hřiště chodily znovu a znovu.

Když se v okolí občas ozvaly poplašné zvuky, Richard zavolal: „Lehnout!" A holky věděly, že se mají skrčit na zem, dokud tatínek neřekne, že je zase bezpečno. Pak vstaly, oprášily si kolena a hrály dál.

Serena byla mladší a menší než Venus. Často prohrávala. A přesně to ji nakonec udělalo silnou — když vás starší sestra každý den lehce přehrává, máte dvě možnosti. Buď se vzdáte. Nebo se rozhodnete, že ji jednou doženete. Serena se rozhodla pro to druhé.

Venus a Serena se na hřišti hádaly, smály se a tloukly do míčků, jako by je nikdo neviděl. Jejich tatínek říkal, že z jedné udělá nejlepší tenistku světa — a z té druhé taky.

Lidé v Comptonu zpočátku zírali. Dvě malé černošské holky s copánky a barevnými korálky ve vlasech, jak po popraskaném asfaltu honí staré, dohrané míčky. Postupně se ale začalo o sestrách mluvit. „Slyšel jsi o těch Williamsovkách?" říkali si trenéři. „Hrají na Lime Avenue. Stojí to za to vidět."

Jeden takový trenér jednoho dne přijel až z Floridy. Jmenoval se Rick Macci. (Rick byl známý tenisový trenér, který objevoval mladé talenty a vedl je k velkým úspěchům.) Přivezl s sebou rakety. Viděl, jak Venus a Serena hrají na rozpraskaném hřišti se starými míčky a střepy v rohu. A řekl Richardovi jedinou větu: „Pojďte se mnou na Floridu. Postarám se o ně."

Sereně bylo devět let, když rodina sbalila auto a vydala se přes celou Ameriku. Z Comptonu, kde hřiště praskalo na slunci, do West Palm Beach na Floridě, kde tenisové kurty voněly čerstvou barvou a kolem rostly palmy.

Na Floridě měly holky pořádný kurt, čisté míčky a trenéra, který je hodiny denně učil nové údery. A přesto Serena říkala, že to nejdůležitější se naučila už předtím. Na rozbitém hřišti v Comptonu. Tam, kde když chcete trénovat, musíte si nejdřív zamést střepy.

Tatínek Richard jí a Venus pořád připomínal jednu věc: na světě nejsou špatná hřiště. Jsou jen hráči, kteří se nenaučili hrát na tom, co mají.

Roky šly. Serena vyrostla. A z té malé holky, která si na rozbitém asfaltu zametala místo pro raketu, se postupně stala jedna z nejlepších tenistek, jakou kdy svět viděl. Vyhrála 23 velkých turnajů, kterým se říká Grand Slam. (Grand Slam jsou ty nejdůležitější tenisové turnaje světa — Australian Open, French Open, Wimbledon a US Open. Vyhrát byť jen jeden z nich je obrovský sen. Vyhrát 23 znamená být legendou.)

A pokaždé, když jí novinář s mikrofonem v ruce položil otázku, jak to všechno dokázala, vrátila se vzpomínkou na Compton. Na ty staré, špatně skákající míčky. Na tatínka, který si vymýšlel ten nejtěžší možný trénink. Na sestru Venus, která jí v noci šeptala přes pokoj „dobrou noc". Na hřiště, které vypadalo, jako by ho nikdo nikdy nezametl — a které z ní udělalo to, čím je.

Když Serena chodívala s Venus na trénink, neměly skoro nic. Jen rakety, pár starých míčků a obrovské sny. A ukázalo se, že tohle stačí.

Stačí to úplně.