Pelé: grapefruity místo míče

Třiadvacátého října 1940 se v malém brazilském městečku Três Corações (česky „Tři srdce") narodil chlapeček. Dostal jméno Edson Arantes do Nascimento. Maminka Celeste mu doma neříkala Edson — říkala mu Dico. (Brazílie je obrovská země v Jižní Americe, kde se mluví portugalsky a kde teplo trvá skoro celý rok.)

Tatínek se jmenoval João Ramos do Nascimento, ale všichni mu říkali Dondinho. Dondinho hrál fotbal. Hrál ho dobře — uměl hlavičkovat tak, jak málokdo. Jenže fotbal v Brazílii ve čtyřicátých letech nebyl bohatá hra. Dondinho vydělával málo. A když si k tomu vážně zranil koleno, mohl s velkým fotbalem skončit.

Rodina se přestěhovala do města Bauru, ve státě São Paulo. A tam, v jedné chudé čtvrti, vyrůstal Edson, kterému začnou jednoho dne říkat úplně jinak.

V Bauru bylo vedro. Po prašné ulici pobíhaly bosé děti a hrály fotbal — protože co jiného by hrály? Edson chtěl být u toho. Měl jeden velký problém. Na opravdový míč nebyly peníze.

A tak si ho udělali sami. Vzali starou ponožku, nacpali do ní noviny nebo hadry, převázali to provázkem — a měli míč. Když ponožka nebyla, posloužilo i ovoce. Edson kopal grapefruit. (Grapefruit je velký kyselý citrus, podobný pomeranči, ale větší. V Brazílii rostl skoro všude.) Když do něj kopli moc silně, praskl. Tak vzali další.

Edson hrál pořád. Bosky, v prachu, ve vedru. Maminka Celeste si nepřála, aby ze syna byl fotbalista. Bála se, že dopadne jako tatínek — chudě a s nemocným kolenem. Edson ale o ničem jiném snít neuměl.

A protože doma nebylo nazbyt, vydělával si drobné, kde mohl — pomáhal po čajovnách a obchodech, dělal pochůzky. Pár drobných pro maminku. Pár pro sebe — na nový provázek na míč z hadrů.

Někdy okolo školních let mu spolužáci začali říkat Pelé. Edson to slovo nesnášel. Pral se kvůli němu na školním dvoře. Ptal se mámy, co to znamená. Ptal se táty. Ptal se kamarádů. Nikdo nevěděl. On sám později řekl, že netuší, odkud to jméno přišlo a co znamená.

Přezdívka mu zůstala. Z malého Dica byl Pelé. A jednoho dne to bude nejslavnější přezdívka v historii fotbalu.

V Bauru byl malý klub — Bauru Atlético Clube. Měli i juniorský tým a juniorského trenéra. Jmenoval se Waldemar de Brito a sám kdysi hrál za brazilskou reprezentaci. Waldemar uviděl Pelého kopat do míče a srdce se mu zastavilo. Tenhle hubený kluk z chudé čtvrti dělal s míčem věci, které dělají dospělí mistři.

Waldemar vzal Pelého k profesionálnímu klubu Santos FC. Bylo mu tehdy patnáct let. Říká se, že Waldemar řekl pánům ze Santosu jednu větu — že z tohohle kluka jednoho dne bude nejlepší hráč na světě. V červnu 1956 Pelé podepsal smlouvu.

Bylo mu patnáct, byl daleko od mámy, v cizím městě a poprvé měl opravdový kožený míč. Plakal, stýskalo se mu. Skoro utekl domů. Neutekl.

O dva roky později, v roce 1958, jela Brazílie na mistrovství světa do Švédska. Pelému bylo sedmnáct. Trenéři dlouho váhali, jestli ho vůbec vzít — byl moc mladý, měl bolavé koleno, nikdo ho v Evropě neznal.

Vzali ho. A on tam dal góly, které si lidé pamatují dodnes. Brazílie poprvé v historii vyhrála mistrovství světa. A Pelé se stal nejmladším mistrem světa v historii fotbalu — rekord, který drží dodnes, víc než šedesát let.

Když po finále stál na trávníku a brečel štěstím, jeden spoluhráč ho objal. Pelé pak doma maminku Celeste pevně přitiskl. Ta maminka, která nechtěla, aby z něj byl fotbalista, mu teď stiskla ruku a usmála se.

Pelé hrál fotbal ještě dlouho. Vyhrál tři mistrovství světa (1958, 1962, 1970 — to nedokázal žádný jiný hráč). Dal stovky a stovky gólů. Ze Santosu udělal jeden z nejslavnějších klubů světa. Když v roce 2022 zemřel, smutnila celá Brazílie a s ní fanoušci po celé planetě.

Ale ten největší zázrak nebyly góly. Byl to ten začátek. Kluk, který neměl míč, a kopal proto do grapefruitu. Kluk, kterému máma říkala Dico a spolužáci Pelé. Kluk, který si vydělával drobné pochůzkami, aby pomohl mamince.

Pelé dětem na celém světě dokázal jednu krásnou věc: že nezáleží, kde se narodíš. Že na začátku stačí mít rád to, co děláš. Že grapefruit kopnutý sedmkrát do brány dokáže být skoro tolik jako opravdový kožený míč — když u toho jsou kamarádi a chuť hrát.

A když dnes v Bauru, kde Pelé vyrůstal, vidíš bosé děti, jak kopou po prašné ulici míč z hadrů, můžeš si tiše říct: třeba zrovna tahle holka. Třeba zrovna tenhle kluk. Třeba zrovna dnes.

• https://en.wikipedia.org/wiki/Pel%C3%A9 (rok a místo narození, jméno otce Dondinho, grapefruit / ponožka místo míče, přestěhování do Bauru, Waldemar de Brito, smlouva se Santosem v červnu 1956)
• https://www.biography.com/athletes/pele (kopal „rolled-up sock stuffed with rags" v ulicích Bauru)
• https://www.britannica.com/biography/Pele-Brazilian-athlete (minor league klub v Bauru, vstup do Santos FC v roce 1956, „his nickname apparently is without significance")