Nikola Tesla: hra s blesky

Nikola Tesla se narodil v noci z 9. na 10. července 1856 v malé vesnici Smiljan, která leží tam, kde je dnes Chorvatsko. Právě v tu noc zuřila bouřka. Blesky křižovaly oblohu jeden za druhým. Jako by příroda věděla, kdo přichází na svět.

Nikolin tatínek byl pravoslavný kněz a psal básně. Maminka Djuka neuměla číst ani psát, ale i tak vynalézala — sama si doma sestrojovala různé pomůcky, aby jí práce šla rychleji. Nikola byl z pěti sourozenců a od malička byl zároveň hodně nemocný a zároveň hodně zvídavý. Měl fotografickou paměť — to znamená, že si dokázal přečíst stránku a zapamatovat si ji skoro celou, jako by mu v hlavě zůstal snímek.

Jako mladý muž studoval Nikola na polytechnickém institutu (to je taková technická vysoká škola) v Grazu v Rakousku a pak na univerzitě v Praze. Pak dostal práci v Budapešti, kde pracoval v telefonní ústředně (místo, kde se tehdy ručně propojovaly telefonní hovory).

Jednou odpoledne se procházel po parku a sledoval západ slunce. A právě tehdy — jako by mu blesk projel mozkem — pochopil, jak by mohlo fungovat zařízení, které by umělo přenášet elektřinu jinak než všechno, co před ním existovalo. Říkalo se tomu indukční motor (stroj, který přeměňuje elektřinu na pohyb pomocí točivého magnetického pole). Nikola ho okamžitě nakreslil klacíkem do písku.

V roce 1884 připlul Nikola Tesla do Ameriky. Bylo mu osmadvacet let. V kapse měl pár drobných, pár básní a doporučující dopis pro slavného vynálezce Thomase Edisona.

Edison byl v té době nejznámější vynálezce na světě — vymyslel žárovku a gramofon. Tesla u něj chvíli pracoval, ale brzy se jejich cesty rozešly. Edison prosazoval stejnosměrný proud (anglicky DC — proud, který teče stále jedním směrem), zatímco Tesla věřil ve střídavý proud (AC — proud, který rychle mění směr). To nebyl jen vědecký spor. Byl to souboj o to, jak bude vypadat elektrický svět budoucnosti.

Tesla se spojil s podnikatelem Georgem Westinghousem. Westinghouse koupil v roce 1888 Teslovy patenty (práva na jeho vynálezy) za šedesát tisíc dolarů. Spolu pak bojovali za střídavý proud.

Edison naopak tvrdil, že střídavý proud je nebezpečný. Uspořádával veřejné demonstrace, při kterých se snažil lidi vystrašit. Ale Tesla a Westinghouse měli pravdu: střídavý proud se dal přenášet na mnohem větší vzdálenosti, levněji a spolehlivěji. V roce 1893 osvítili Westinghouseovi přístroje s Teslovými patenty celou Světovou výstavu v Chicagu — šestadvacet milionů lidí poprvé v životě vidělo elektrické světlo.

Největší Teslův triumf přišel u Niagarských vodopádů — obřího vodopádu na hranici mezi Spojenými státy a Kanadou. Tesla navrhl, jak tam postavit elektrárnu, která využije sílu padající vody. V roce 1895 byla elektrárna hotová a v roce 1896 začala posílat elektřinu do Buffala, vzdáleného přes třicet kilometrů.

Byl to zázrak. Poprvé v historii lidé viděli, že elektřinu lze přenést na velkou vzdálenost a rozsvítit město. Teslův střídavý proud se stal základem pro elektrické sítě po celém světě — tedy i pro ten vypínač, kterým rozsvěcíš světlo ve svém pokoji.

Nikola Tesla žil až do svých 86 let a nikdy nepřestal vynalézat a snít. Sestrojil Teslovu cívku (zařízení, které vytváří elektrické výboje — vypadají jako miniaturní blesky v laboratoři) a experimentoval s bezdrátovým přenosem energie a signálů. Mnohé z jeho nápadů byly tak daleko před dobou, že je lidé tehdy nedokázali pochopit.

Zemřel sám v hotelovém pokoji v New Yorku 7. ledna 1943. Ale jeho dílo žije dál — v každé zásuvce, v každém telefonu, v každém vlaku, který jede po kolejích bez kouře. Kluk z vesnice, kde zuřily bouřky, se stal člověkem, který naučil blesky poslouchat.