Nelson Mandela: od pasáka krav k prezidentovi

Před hodně dávno, 18. července 1918, se v jihoafrické vesničce Mvezo narodil chlapeček. Jeho tatínek byl náčelník místního kmene Thembu. (Thembu jsou jeden z afrických národů, který mluví jazykem xhosa — řečí, ve které některá slova cvakají, jako když ti někdo cvakne jazykem o patro.) Tatínek mu dal xhoské jméno Rolihlahla, které volně přeloženo znamená „uličník" — jakoby už dopředu tušil, že tenhle kluk se v životě jen tak nedá.

Když byl Rolihlahla ještě malý, přestěhovali se s maminkou do vesničky Qunu. Bylo tam pár hliněných chýší, kopce zarostlé trávou a stáda dobytka. A právě tam Rolihlahla od rána do večera pásl krávy. Učil se rozeznávat každou krávu podle barvy a podle hlasu, učil se, kde najít vodu a kdy přijde déšť. Chodil bos, hrával si s kluky z vesnice na honěnou a jezdil na hřbetech telat.

V celé jeho rodině do té doby nikdy nikdo nechodil do školy. A přesto se jednoho dne rodiče rozhodli, že Rolihlahla bude první.

První den ve škole se učitelka jménem slečna Mdinganová podívala na seznam jmen a vymyslela pro každé z afrických dětí nové. V té době to bylo zvykem — africké děti dostávaly ve škole anglická jména. Rolihlahla nikdy nezjistil, proč si pro něj učitelka vybrala zrovna jméno Nelson. Ale to jméno mu už zůstalo napořád.

Nelson se učil rád. Z malé vesnické školy se postupně dostal až na vysokou školu Fort Hare — jednu z mála škol v Jižní Africe, kde tehdy mohli studovat černí studenti. Tam potkal kamaráda Olivera Tamba a později si s ním otevřel úplně první advokátní kancelář vedenou černými právníky v celé zemi. (Advokát je člověk, který před soudem hájí ty, kteří by se sami neuměli ubránit.)

V té době totiž v Jižní Africe platily zvláštní a nespravedlivé zákony. Říkalo se jim apartheid. (V jednom z místních jazyků to slovo znamená „oddělování".) Zákony oddělovaly lidi podle barvy pleti. Bílí lidé mohli žít v hezkých čtvrtích — černí ne. Bílí chodili do hezkých škol — černí ne. Lavičky v parku byly rozdělené, autobusy taky. Když chtěla černá rodina cestovat z jednoho města do druhého, musela mít zvláštní propustku, jinak ji odvezli na policii.

Nelson tomu nedokázal jen tak přihlížet. Začal mluvit, psát a organizovat lidi. Říkal jednu větu, kterou si lidé pamatovali: „Nikdo se nerodí s nenávistí k druhému kvůli barvě jeho kůže, kvůli jeho původu nebo kvůli jeho víře." A za odpor proti tomuto rozdělování ho jednoho dne zatkli.

V roce 1964 dostal Nelson Mandela nejtvrdší možný trest: doživotí — to znamená, že měl ve vězení strávit zbytek života. Odvezli ho na malý kamenný ostrov Robben Island uprostřed studeného moře nedaleko Kapského Města. (Robben znamená v holandštině „tuleni" — kolem ostrova jich totiž žije celá kolonie.) Tam Nelson dostal celu o něco menší než dětský pokoj, slamník na podlahu a den, který každé ráno začínal lámáním kamene v lomu.

Většina lidí by se vzdala. Nelson ne. V cele se učil dál — jazyky, dějepis, právo. Psal dopisy domů. A pomalu, rok za rokem, se z něj stal nejznámější vězeň světa. Lidé v Londýně, v New Yorku i v dalších velkých městech skandovali jedinou větu: „Pusťte Nelsona Mandelu!"

Ve vězení strávil celkem dvacet sedm let. Sedmadvacet. Když se za ním v roce 1962 zavřely brány, bylo Nelsonovi čtyřicet čtyři. Když se znovu otevřely, bylo mu sedmdesát jedna.

Bylo to 11. února 1990. Před vězením čekaly desítky novinářů a tisíce lidí. Když Nelson vyšel ven, držel za ruku svou manželku Winnie a vysoko ve vzduchu zvedal zaťatou pěst. Lidé plakali radostí. Po celém světě se ten den zastavovali u televizí.

A protože byl Nelson opravdu trpělivý a opravdu moudrý, věděl jednu důležitou věc: kdyby teď chtěl po bývalé bělošské vládě pomstu, válka by nikdy neskončila. Místo toho si sedl k jednomu stolu se svými bývalými žalářníky. Často pak opakoval starou pravdu: „Když chceš s nepřítelem uzavřít mír, musíš s ním pracovat. A on se ti stane partnerem."

V roce 1994 si Jihoafričané poprvé v historii volili prezidenta — a poprvé v historii směli volit i černoši. Před volebními místnostmi stály fronty dlouhé celé kilometry. Staří, mladí, lidé, kteří nikdy předtím lístek do urny nehodili. A když se sečetly všechny hlasy, vyhrál Nelson Mandela.

Když se postavil před celý národ a pronesl svou první prezidentskou řeč, slíbil jedinou věc: „Nikdy, nikdy a nikdy už se nestane, aby v této krásné zemi jeden utlačoval druhého."

Nelson Mandela byl prezidentem jen jedno jediné volební období a potom dobrovolně odešel. Říkal, že prezident má lidem sloužit, ne lpět na židli.

Až do konce života opakoval větu, kterou si pamatuj pokaždé, když tě někdo bude přesvědčovat, že je něco nemožné:

„Vzdělání je nejmocnější zbraň, kterou můžeš použít ke změně světa."

Z kluka, který v Qunu pásl krávy a chodil bos po kopcích, se stal muž, kterého dnes zná každé dítě na světě. Muž, který nám ukázal, že i po dvaceti sedmi letech ve vězení se dá najít síla odpouštět.