Neil Armstrong: první stopa na Měsíci

Ve státě Ohio se 5. srpna 1930 narodil kluk jménem Neil Armstrong. Měl bratra a sestru a spoustu zvědavosti — takovou tu zvědavost, která nedá spát, dokud nenajdeš odpověď.

Když Neilovi bylo šest let, vzal ho tatínek na výlet letadlem. V těch dobách bylo letadlo ještě ohromná vzácnost — ne každé dítě ho vidělo, natož se v něm svezlo. Neil se posadil na sedadlo, motor zařval, stroj se rozjel po trávě a pak — najednou — vzlétli. Pod okýnkem se zmenšily domy, silnice, stromy. Neil koukal dolů na svět jako pták. A v tom okamžiku věděl, že jednou chce lítat sám.

Neila neodradilo nic. Po střední škole nastoupil na Purdue University (velká americká technická univerzita), ale brzy ho povolali do vojenské námořní letky. Letěl přes oceán a v Korejské válce pilotoval bojové letouny — bystrý, klidný a přesný. Pak se vrátil, dodělal studia a začal létat pro vědeckou organizaci, která se zanedlouho stala součástí NASA. (NASA je americká kosmická agentura — instituce, která zkoumá vesmír.)

Neil testoval nejrychlejší letadla světa. Pilotoval X-15 — raketový letoun ve tvaru stříbrné tužky, který letěl tak vysoko a tak rychle, že na okamžik skoro dosahoval hranice vesmíru. Každý let byl dobrodružství, každé nové letadlo bylo záhada, kterou bylo třeba rozluštit. A Neil ji pokaždé rozluštil.

V roce 1962 si NASA vybrala novou skupinu astronautů (kosmonautů — lidí vycvičených k letu do vesmíru). Neil byl mezi nimi. Bylo mu dvaatřicet let a před sebou měl ještě delší cestu, než tušil.

O čtyři roky později velel misi Gemini 8 spolu s Davidem Scottem. Ve vesmíru se jim podařilo něco, co nikdo před tím nedokázal: spojit — zadokovat (přiložit a pevně propojit) — dvě kosmické lodě dohromady. Bylo to jako zaparkovat auto do garáže, která se pohybuje, a přitom obě jedou přes dvacet osm tisíc kilometrů za hodinu. Svět koukal.

Léto 1969. NASA se chystala na největší výpravu v dějinách lidstva. Tři astronauté, jedna raketa, jeden cíl: přistát na Měsíci.

Neil Armstrong velel lodi. S sebou měl Buzze Aldrina a Michaela Collinse. Šestnáctého července 1969 raketa Saturn V vypálila z Floridy — tak obrovský plamen, že ho bylo vidět ze stovek kilometrů. Tři muži seděli na vrcholu věže plné paliva a letěli do míst, kam před nimi nikdo nedoletěl.

Po čtyřech dnech vesmírného ticha se Apollo 11 přiblížilo k Měsíci. Collins zůstal na oběžné dráze v mateřské lodi. Neil a Buzz se přesunuli do malého přistávacího modulu jménem Eagle (Orel) a začali klesat dolů — k šedé, pusté, tiché ploše Měsíce.

Dvacátého července 1969 se Eagle opatrně dotknul měsíčního povrchu.

Neil Armstrong otevřel průlez, pomalu sešel po žebříku a v 2 hodiny 56 minut světového času (koordinovaného světového času — UTC) postavil levou nohu na měsíční prach. Byl to první okamžik v celých dějinách, kdy živá bytost ze Země stála na jiném světě.

Do mikrofonu řekl větu, kterou si lidé opakují dodnes:

„That's one small step for man; one giant leap for mankind."

Česky: „To je jeden malý krok pro člověka; jeden obrovský skok pro lidstvo."

Neil a Buzz strávili na povrchu Měsíce přes dvě hodiny. Sbírali kameny a prach, studovali krajinu a zanechali tam věci, které tam leží dodnes — a s nimi i otisky jejich bot v prachu, kam vítr nikdy nefouká.

Když se tři astronauté vrátili na Zemi, čekal je obrovský jásot. Ale Neil Armstrong nebyl člověk, který by rád stál v reflektorech. Po konci kariéry v NASA se stal profesorem (vysokoškolským učitelem) na univerzitě v Ohiu — ve stejném státě, kde jako šestileté dítě poprvé vzlétl v letadle.

Zemřel 25. srpna 2012 ve věku dvaaosmdesáti let. V měsíčním prachu ale jeho stopa zůstává. Beze větru, bez deště, bez nikoho — jen tichá vzpomínka na den, kdy se malý kluk z Ohia procházel na Měsíci.