Lionel Messi: kluk, kterému píchali, aby vyrostl

Dvacátého čtvrtého června 1987 se v argentinském městě Rosario narodil chlapeček. Jmenoval se Lionel Andrés Messi. (Rosario je velké město na řece Paraná, asi tři sta kilometrů severozápadně od Buenos Aires — hlavního města Argentiny.) Tatínek Jorge pracoval v ocelárně, maminka Celia uklízela. Doma měli ještě Lionelovy starší bratry Rodriga a Matíase a později sestřičku Marii Solu.

Leo — tak mu doma říkali — byl od malička menší než ostatní děti. O hlavu, někdy o dvě. Když se postavil vedle spolužáků ze třídy, vypadal, jako by patřil o rok nebo dva níž. Ale jakmile dostal pod nohu míč, ti vyšší kluci najednou nestíhali.

Lionel začal s fotbalem hodně brzy. Vyprávěl, že ho na úplně první tréninky vodila babička Celia (jmenovala se stejně jako jeho maminka). Sám trenér prý zpočátku váhal — Leo byl moc malý. Babička trvala na svém: „Pusť ho na trávník, uvidíš."

Leo měl pak do konce života ve zvyku: kdykoli vstřelí gól, ukáže ukazováčky k nebi. Pro babičku, která už se nedočkala toho, jak velký se z malého kluka stane.

V pěti letech ho táta přivedl do místního klubu Grandoli. Ve čtyřech letech jen pobíhal kolem hřiště se staršími bratry; teď začal trénovat sám. A v šesti letech přestoupil do slavnějšího rosarského klubu Newell's Old Boys. Tam s ostatními chlapci ročníku 1987 vyhrávali turnaj za turnajem. Lidé v Rosariu jim začali říkat „La Máquina del '87" — Stroj z roku '87.

Když bylo Leovi asi deset let, rodiče si všimli, že už dlouho neroste. Spolužákům začaly být kalhoty krátké, museli si kupovat nové boty. Leo měl stejné triko jako před rokem — a sedělo mu pořád.

Doktoři ho vyšetřili a sdělili rodině, co se děje. Jeho tělo nevyrábí dost růstového hormonu. (Růstový hormon je látka, kterou produkuje malá žláza pod mozkem — a říká tělu, kdy a jak má růst. Když jí tělo má málo, dítě roste pomalu nebo skoro vůbec.)

Doktoři Messimu napsali léčbu: každý večer jednu injekci do nohy. Stehno levé, stehno pravé, střídat. Leo si píchal sám. Bylo mu jedenáct, pak dvanáct, pak třináct.

Sám později řekl: „Bylo to jako rutina. Vzal jsem jehlu, píchnul si do nohy a šel spát."

Představte si to. Ostatní kluci si po tréninku jdou hrát a vy se vracíte domů, otevřete chladničku, vytáhnete krabičku s lékem, napíchnete jehlu — a sami sobě jí dáte injekci. Den za dnem. Bez pláče, bez stěžování.

Léčba ale stála hodně peněz. Asi 900 amerických dolarů měsíčně. (Pro představu — v Argentině v té době to byla částka, na kterou by dělník musel pracovat skoro celý měsíc.) Tatínek pracoval, maminka pracovala — a přesto na to nestačili.

Newell's Old Boys, klub, za který Leo hrál, slíbil rodině pomoct. Nějakou dobu vážně přispíval. Pak ale přispívat přestal. Rodina zkoušela klepat i na dveře dalších argentinských klubů. River Plate — slavný klub z Buenos Aires — měl o Lea zájem, ale celou léčbu zaplatit nechtěl.

Leo dál trénoval. Dál si večer co večer píchal. A doma se mluvilo o tom, co bude dál.

Jeden známý rodiny — agent jménem Horacio Gaggioli — kontaktoval své známé ve Španělsku. Řekl jim: „Mám tu kluka, malého jako vrabce, ale s míčem dělá věci, jaké jste neviděli." Ve FC Barcelona sice nikdo nečekal zázrak, ale dohodli zkoušku.

V září 2000 přiletěl Leo s tatínkem do Barcelony. Bylo mu třináct let a měřil asi 140 centimetrů — méně než mnohé desetileté děti.

V tréninkovém centru La Masia si ho zpočátku trenéři skoro nevšimli. Ale jakmile Leo přišel na hřiště, ostatní jako by zamrzli. Driblovat se naučí každý — ale tenhle malý kluk vedl míč tak, jako kdyby ho měl přilepený k tkaničce.

Šéfem mládeže v Barceloně byl tehdy Carles Rexach. Chvíli mu trvalo, než si na Lea udělal čas — vrátil se zrovna ze sydneyské olympiády a měl plnou hlavu jiných věcí. Ale když Lea konečně viděl hrát, prý mu stačilo pět minut, aby věděl: tohohle kluka chci v Barceloně.

Jenže ostatní lidé v klubu váhali. Kluk z druhého konce světa, drobnější než většina desetiletých, s nákladnou léčbou. To je risk.

A tak 14. prosince 2000 seděl Carles Rexach v barcelonské restauraci Pompeya s Leoovým otcem a agenty. Diskutovali, oponovali, smlouvu natahovali. V jednu chvíli Rexach popadl, co měl po ruce — papírový ubrousek z restaurace — a napsal na něj jednoduchou větu:

„V Barceloně, 14. prosince 2000 a v přítomnosti pánů Minguelly a Horacia, Carles Rexach, technický tajemník FC Barcelona, na svou zodpovědnost a navzdory jakýmkoli odlišným názorům přijímá závazek podepsat hráče Lionela Messiho, pokud zůstaneme u dohodnutých částek."

Podepsal. Tatínek podepsal. Agenti podepsali. Z toho ubrousku se stal nejslavnější ubrousek ve fotbalové historii.

A v té smlouvě bylo i to nejdůležitější: Barcelona zaplatí Leovu léčbu. Žádné jiné peníze pro malého kluka tehdy nehrály takovou roli jako tahle.

V únoru 2001 se rodina Messiových přestěhovala z Rosaria do Barcelony. Leo trénoval v La Masii — slavné akademii Barcelony — a každý večer si dál píchal injekci. Léčba trvala ještě několik let. Když skončila, Leo nebyl obr — vyrostl jen do přibližně 170 centimetrů. Ale to mu úplně stačilo.

Začal hrát za první tým, pak se stal kapitánem, pak nejlepším hráčem světa. Získal osm Zlatých míčů — to je cena pro nejlepšího fotbalistu planety, víc než kdo jiný v historii. V roce 2022 zvedl s Argentinou nad hlavu trofej mistrů světa.

A pokaždé, když dal gól, ukázal ukazováčky k nebi.

Když dnes nějaké dítě v Rosariu nebo v Praze nebo v Tokiu kope do míče a je nejmenší ze třídy, slyší dospělé říkat: „Neboj se. Messi byl taky malý." A je to pravda. Lionel Messi byl tak malý, že mu doktoři museli pomáhat růst. Tak malý, že si každý večer jako jedenáctiletý sám píchal jehlu do nohy.

Ale s míčem dělal věci, které žádný velký nedokázal. A jeden chlap v Barceloně to tehdy poznal tak silně, že to napsal na papírový ubrousek z restaurace — protože nic jiného neměl po ruce.

A ten ubrousek nakonec pomohl jednomu malému klukovi z Argentiny vyrůst — a stát se největším.

• Wikipedia, Lionel Messi: https://en.wikipedia.org/wiki/Lionel_Messi
• BBC Sport — Lionel Messi: The story of his early life: https://www.bbc.com/sport/football/65951242
• FC Barcelona — Lionel Messi: https://www.fcbarcelona.com/en/football/first-team/players/2014/leo-messi
• The Guardian — The napkin that changed football: https://www.theguardian.com/football/2017/oct/03/lionel-messi-fc-barcelona-deal-napkin
• Britannica — Lionel Messi: https://www.britannica.com/biography/Lionel-Messi