Kalpana Chawla: holka, která letěla mezi hvězdy

V malém městečku Karnal v severní Indii se 17. března 1962 narodila malá holčička. Byla nejmladší ze čtyř sourozenců — měla dvě starší sestry a staršího bratra.

Když přišel její první školní den, stalo se něco zvláštního. Rodiče jí dali na výběr — chtěla si vybrat své vlastní jméno. A ona si vybrala Kalpana. (V hindštině kalpana znamená „myšlenka" nebo „představa", něco mezi snem a fantazií. Bylo to jméno, které se hodí k holce, která už od mala koukala výš než ostatní.)

Doma jí všichni říkali zkráceně K.C. A nikdo tehdy ještě netušil, že malá K.C. jednoho dne doletí tak daleko, jak její jméno slibovalo.

Karnal je město obyčejné, ploché, plné prachu a slunce. Ale nad ním občas přeletí letadlo. A maličká Kalpana, sotva tříletá, dovedla zaklonit hlavu a sledovat ten stříbrný bod na nebi, dokud nezmizel za střechami.

Měla štěstí — její tatínek věděl, kam takovou zvědavost odvést. Brával ji na místní letecký klub, kde stála malá sportovní letadla. (Letecký klub je takové místo, kde se piloti scházejí, učí se létat a starají se o malá letadélka — něco jako autoškola, ale pro vzduch.)

Tam Kalpana viděla letadla zblízka. Slyšela, jak vrčí motory. Cítila vůni paliva. A v hlavě jí tikalo: Já tam taky chci. Já tam nahoru poletím.

Když Kalpana o pár let později řekla doma, že chce být leteckou inženýrkou, tatínek zavrtěl hlavou. (Letecký inženýr je člověk, který umí letadla navrhnout — vypočítat, jak křídla nesou, jak motor táhne, jak se vůbec stane, že tuna železa letí.)

„Tohle dělají kluci," řekl jí. „Ty by ses měla stát doktorkou nebo paní učitelkou."

Kalpana ho měla ráda, ale tentokrát si nedala říct. Přihlásila se na Punjab Engineering College, slavnou inženýrskou školu v Čandígarhu. A když nastoupila, dívali se na ni profesoři divně — byla totiž první holka v celé historii školy, která se rozhodla studovat letectví. Jediná mezi samými kluky.

Studovala dál. Učila se vzorce, kreslila křídla, řešila rovnice. A v roce 1982 odpromovala. Diplom v ruce, sny v hlavě.

Indie pro Kalpanu byla domov, ale věděla, že její sen leží ještě dál. Sbalila si kufr a odletěla do Spojených států.

Tam pokračovala ve studiu na univerzitě v Texasu a potom v Coloradu. V roce 1988 získala titul doktorka letectví. Bylo jí teprve šestadvacet let.

Hned potom ji vzala do práce NASA — americká kosmická agentura, ta od raket a astronautů. V jejím výzkumném středisku Ames v Kalifornii pomáhala počítat, jak vzduch obtéká křídla letadel. (Tomu se říká computational fluid dynamics — počítačová mechanika tekutin. Je to úplně to samé, co dělala ve škole, jen místo papíru a tužky používala obrovské počítače.)

A pak, v roce 1994, ji NASA vybrala mezi astronauty. Z holky z Karnalu se najednou stala kandidátka na let do vesmíru.

Bylo 19. listopadu 1997. Na startovací rampě stál raketoplán Columbia. (Raketoplán byla taková vesmírná loď s křídly — vzlétala jako raketa, ale přistávala jako letadlo. Pro NASA jich létalo pět.) Kalpana seděla uvnitř, připoutaná v oranžovém skafandru, a srdce jí bušilo jako za starých časů na leteckém klubu.

Motory zařvaly. Země pod raketou se zachvěla. A Columbia stoupala vzhůru — rychleji, výš, až se modré nebe změnilo v černou tmu plnou hvězd.

Kalpana Chawla se stala první ženou indického původu ve vesmíru.

Šestnáct dní obíhala kolem Země. Z okénka viděla oceány, mraky, světla měst v noci. Viděla Indii — celý svůj domov najednou. Později o tom říkala v rozhovoru pro NASA tato slova:

„Když jsem studovala, nikdy jsem nepřemýšlela o tom, že jsem holka, nebo z malého města, nebo z jiné země. Měla jsem svoje sny — jako každý jiný — a šla jsem za nimi."

V roce 2003 letěla Kalpana do vesmíru podruhé — znovu raketoplánem Columbia. Šestnáct dní zase obíhala Zemi a se svými šesti kolegy dělala spousty pokusů. Pak nastal čas vrátit se domů.

První únor 2003. Columbia zamířila k přistání. Ale při startu před šestnácti dny se z rakety lehoučce uvolnil kousek izolace a poškodil křídlo. Při návratu se loď cestou domů neudržela pohromadě. Kalpana ani jejích šest kamarádů se z té cesty nevrátili.

Celý svět zesmutněl. V Indii i v Americe svítily svíčky.

A pak se stalo něco hezkého. Astronomové našli na obloze jeden malý asteroid — kus skály, který obíhá kolem Slunce. Dali mu jméno 51826 Kalpanachawla. (Asteroid je takový vesmírný kamínek; tenhle je menší než hora a tiše plave mezi planetami.) Indie zase pojmenovala po Kalpaně svou družici Kalpana-1, která dodnes z oběžné dráhy pozoruje počasí nad Indií. A na Měsíci je dnes kráter, který se taky jmenuje Chawla.

Kalpana je tedy pořád někde nahoře. V kamínku, v družici, v kráteru — a v každé holce, která zvedne hlavu k obloze a řekne si: Já tam jednou taky poletím.