Obří kajman Godzilla v močálu

V Amazonii žije v černých vodách obrovský tvor — černý kajman. Vypadá jako krokodýl, jen je mnohem mohutnější. Ti největší dorůstají přes pět metrů, to je delší než dvě auta postavená za sebou. (Domorodci o nich vyprávějí už stovky let a říkají jim páni řek a močálů.)

Jednou jsme se s mým parťákem JJem vydali na místo úplně mimo civilizaci. Šli jsme dlouhé hodiny mezi liánami a obrovskými kořeny, kde za celý den nepotkáte živou duši. Až jsme nakonec narazili na rozlehlý močál. Voda v něm byla černá jako káva.

Najednou se JJ zastavil a vykřikl: „O ne! Koukni na ty stopy!"

V bahně se táhl široký vlek — jako by tudy někdo táhl těžký pytel. Jenže to nebyl pytel. Byl to otisk obrovského těla, které se plazilo břichem po zemi. „Tady musí být nějaké monstrum," zašeptal JJ. „A není daleko."

Šli jsme po stopě dál, opatrně krok za krokem, až nás zavedla rovnou k vodě. A tam jsme uviděli něco, co se mi navždy zaryje do paměti. Na hladině se vznášela těla asi deseti pekariů — divokých amazonských prasátek. (Pekariové cestují v stádech a často musejí brodit močály, když chtějí jít z jednoho kusu pralesa do druhého.)

Bylo nám to hned jasné. Celé stádo se pokusilo přeplavat — a obří kajman se na nich dosyta najedl. Některé si schoval, jako kdyby měl pod hladinou velkou ledničku. „Tohle je pán toho močálu," řekl jsem tiše. „Pravý Godzilla pralesa."

Až v té chvíli mi to docvaklo. Byli jsme po kolena ve stejné černé vodě jako on. Pod hladinou nebylo vidět vůbec nic — ani vlastní špičky bot. A ten obrovský kajman tam někde dole čekal.

Podíval jsem se na JJa a tichounce řekl: „Asi bychom měli fakt rychle vypadnout."

JJ jen kývl. Oba jsme moc dobře věděli, že ten tvor pod námi je tak velký, že by si nás všiml jediným pohybem ocasu. Pomalu, krok za krokem, jsme couvali z vody — abychom hladinu ničím nevyplašili.

Když jsme stáli zpátky na suché zemi, hluboce jsme si vydechli. Močál za námi vypadal úplně klidně. Hladina ani jednou nezabublala. A přesto jsme oba věděli, že tam někde dole, v té černé vodě, číhal obří kajman.

Někdy stačí, když si v pralese poctivě řekneš: tohle není moje místo. A potichu ho přenecháš tomu, kdo tu byl dávno před tebou.