Jane Goodallová a manilová obálka

Paulovi bylo něco přes dvacet let. Žil hluboko v amazonském pralese a každý den si zapisoval, co tam zažil — jak skákal na obří anakondy, jak vychovával malého osiřelého mravenečníka, jak vypadají zvířata, o kterých většina lidí nikdy ani neslyšela. Z těch zápisků chtěl udělat svou úplně první knihu.

Jenže když knihu posílal vydavatelům, jeden po druhém ji odmítal. „Hele, kluku," říkali, „nic z toho přece není pravda. Nevěříme, že jsi skákal na obří anakondy nebo vychovával mravenečníka." A vraceli mu jeho stránky.

V té době přijela do New Yorku Jane Goodallová. Možná o ní slyšíš poprvé. Jane byla vědkyně, která prožila celý život v africké džungli mezi šimpanzi a stala se z ní jedna z nejznámějších badatelek na světě. Pro Paula to byla žijící legenda — něco jako Einstein nebo Lincoln.

Když Paul slyšel, že má Jane v New Yorku přednášku, vydal se tam. Pod paží si nesl manilovou obálku. (Manilová obálka je taková velká hnědá obálka z pevného papíru, do které se dají vložit i tlusté hromádky stránek.) Uvnitř měl dvě kapitoly své knihy.

Přednáška trvala skoro hodinu. Když skončila, kolem Jane se nahrnuly stovky lidí. Každý jí chtěl podat ruku, každý jí chtěl něco říct. Jane tam seděla, trpělivě se usmívala a podávala ruku jednomu po druhém.

Paul stál ve frontě dlouhé hodiny. Pomalu, pomaličku se posouval blíž. Když na něj konečně přišla řada, bušilo mu srdce až v krku. Podal Jane svou obálku a tiše řekl: „Žiju v Amazonii. Mám příběh, který by se vám mohl líbit. Mým snem je stát se spisovatelem. Moc by pro mě znamenalo, kdybyste moji knihu podpořila."

Jane Goodallová byla strašně zaneprázdněná. Cestovala 300 dní v roce — to je skoro celý rok ve vlacích, v letadlech a po cizích městech. A přesto se posadila a Paulovy dvě kapitoly opravdu přečetla.

Za dva dny zazvonil Paulovi telefon. Volal Janin tým: „Jane si to přečetla. Líbí se jí to. Vzkazuje, že až najdeš vydavatele, napíše ti doporučení."

Paul šel zpátky k těm samým vydavatelům, kteří mu předtím vraceli stránky. Tentokrát jim řekl: „Jane Goodallová si moji knihu přečetla. Myslí si, že to stojí za to."

Vydavatelé se po sobě podívali a najednou jeden po druhém kývali hlavou: „No, když si to myslí Jane Goodallová, tak my si to myslíme taky."

A tak Paulova kniha vyšla. Lidé si ji četli, dojala je a začali pomáhat pralesu, který měl Paul tak rád. Vznikla skupina ochránců, které dnes říkáme Jungle Keepers — Strážci džungle. (Strážci dodnes hlídají kus amazonského pralesa, aby tam nikdo nekácel stromy a aby tam zvířata mohla v klidu žít.) Bez Jane a její manilové obálky by ti strážci možná nikdy nebyli.

Paul později říkal: „Jane mi nedala jen šanci. Naučila mě, co znamená věnovat někomu pozornost."

Slavná vědkyně, kterou znal celý svět, si našla čas na neznámého kluka s velkou hnědou obálkou. A to změnilo úplně všechno.