Had s 'hroty' — řasy v nádrži

Bylo už pozdě večer a Paul ležel ve své chatě u pralesa. Najednou k němu přiběhl jeden z chlapců, kteří mu pomáhali se stanicí, a celý vyděšený křičel:

„Paule, v nádrži je had a má zelené hroty!"

Paul se začal smát. (Žil v Amazonii roky a znal tam snad každého hada.) „Žádný had přece nemá hroty," říkal mu. „To si vymýšlíš."

Ale chlapec se nedal odbýt. Rukama ukazoval, jak je had velký a jak dlouhé ty hroty jsou. „Pojď se sám podívat!" prosil. A tak Paul vstal z postele, vzal baterku a šel.

Společně se sklonili nad velkou nádrž s vodou. Paul namířil baterku dolů — a ztuhl.

V nádrži opravdu plaval had. A z jeho těla kolmo trčely tisíce malých zelených hrotů, jako kdyby měl na zádech celý les drobných oštěpů.

Paul měl na chvilku pocit, že se vznáší nad sebou samým. (Říkal pak, že to byl skoro „mimotělní zážitek" — tak moc ho to překvapilo.) Tohle přece není možné. Žádný had na světě takhle nevypadá.

A chlapec stál vedle něj a tiše šeptal: „Vidíš? Říkal jsem ti to."

V tu chvíli se had lekl světla a začal plavat pryč. A stalo se něco zvláštního — jakmile se hadovo tělo dalo do pohybu, všechny ty zelené hroty se k němu přitiskly. A had byl najednou hladký, jako každý jiný had.

Paul se zasmál nahlas. Už věděl, co se stalo.

Ten had v nádrži se stojatou vodou ležel tak dlouho a tak klidně, že mu na kůži narostly řasy. (Řasy jsou drobné zelené rostlinky, které milují klidnou vodu — proto jsou na rybnících takové zelené povlaky.) Když se had nehýbal, řasy se ve vodě postavily kolmo k jeho tělu — a vypadaly přesně jako hroty.

Paul se otočil k chlapci a omluvil se mu. „Měl jsi pravdu. Viděl jsi opravdového hada s hroty. Jen to nejsou hroty od přírody — to je pralesní převlek."

A oba se té noci u nádrže zasmáli. Prales je totiž plný věcí, které si nikdo nedokáže vymyslet — a stačí se jen pořádně podívat.