Easton LaChappelle: protéza z lega

Easton LaChappelle se narodil v roce 1996 v americkém státě Colorado. Vyrůstal na venkově, daleko od velkých měst, kde mívají kluci v jeho věku spousty kroužků a klubů. Easton žádné neměl. Měl ale počítač, internet a hlavu plnou otázek: jak vlastně funguje robotická ruka? Jak se ohýbá prst? Jak může stroj rozumět tomu, co mu říká člověk?

A tak si odpovědi začal hledat sám. Díval se na videa na YouTube. Skypoval s lidmi z univerzit a továren po celém světě a ptal se jich, jak to dělají. Nikdo ho neučil, žádný učitel za ním neseděl. Easton byl prostě kluk, který se chtěl něco naučit — a tak to udělal.

Když bylo Eastonovi čtrnáct let, sedl si v pokoji a postavil robotickou ruku. Vybral si materiál, jaký měl po ruce: kostky lega, rybářský vlasec, kousky plastových hadiček a hodně izolepy. (Izolepa je černá lepicí páska, kterou se omotávají dráty, aby nebily proudem.) Lego sloužilo jako kostra prstů. Vlasec a hadičky jako šlachy a klouby. K tomu si Easton dodělal rukavici, do které navlékl drobné senzory: když ohnul vlastní prst v rukavici, ruka na druhé straně místnosti ohnula svůj.

Sám později řekl: „Když mi bylo čtrnáct, přišel jsem s nápadem — udělat robotickou ruku, kterou by ovládala bezdrátová rukavice."

Nebylo to dokonalé. Kostky občas popadaly, vlasec se trhal, izolepa se odlepovala. Ale fungovalo to. Pohnul prstem a kus plastu na druhém konci pokoje udělal totéž. Easton si tu věc zabalil a vydal se na státní vědeckou soutěž v Coloradu.

Na soutěži stál Easton u svého stolku s rukou z lega a vykládal porotcům, jak to celé sestavil. A pak se před ním objevila malá holčička. Bylo jí sedm let — a místo jedné paže měla protézu. (Protéza je umělá náhrada ruky nebo nohy, kterou nosí lidé, kteří se narodili bez ní nebo o ni přišli.)

Easton se na tu protézu díval. Byla velká, těžká, černá. Uměla jen jedno: otevřít se a zavřít. Měla jeden senzor. A když se Easton zeptal, kolik taková věc stojí, dozvěděl se neuvěřitelnou částku: osmdesát tisíc dolarů. To je tolik peněz, kolik stojí docela slušný dům.

„Tahle věc stojí osmdesát tisíc dolarů," vzpomínal Easton později, „a já jsem si u sebe v pokoji za pár set dolarů postavil ruku, která je lepší."

V tu chvíli mu něco docvaklo. Kdyby tu protézu mohl vyrobit on, levně a líp, mohly by si ji dovolit i děti, jejichž rodiče nemají osmdesát tisíc dolarů. Nemuselo by to být jen pro bohaté.

Easton se vrátil domů a začal znovu. Lego nahradil plastem z 3D tiskárny. (3D tiskárna je stroj, který umí pomalu po vrstvičkách vytisknout pevný předmět — třeba kostku, hračku nebo prst. Místo inkoustu používá roztavený plast.) Rybářský vlasec nahradily šlachy z pevnějšího lanka. Místo jediného pohybu přidal Easton prsty, které se hýbají jednotlivě. Místo jednoho senzoru přidal celý systém, který uměl číst nejen pohyb svalů, ale dokonce i signály z mozku.

A pak spočítal, kolik ho to stálo. Vyšlo to na asi 350 dolarů — víc než tisíckrát levnější než ta protéza za osmdesát tisíc.

Easton dělal něco, co dříve dělala jen velká firma s armádou inženýrů. A dělal to v dětském pokoji v Coloradu. Sám.

V roce 2013, když bylo Eastonovi sedmnáct, ho pozvali, ať svůj příběh vypráví na velké přednášce v Denveru, která se jmenovala TEDxMileHigh. (TED jsou krátké přednášky, které se nahrávají na video a sleduje je celý svět.) Easton vyšel na pódium, ukázal lidem svou ruku — tu, kterou vytiskl z plastu a která poslouchala mozek — a vyprávěl o holčičce ze soutěže.

Pak se začaly dít věci, na které malý kluk z venkovského Colorada vůbec nebyl připraven. Časopisy o něm psaly. NASA — to je americký vesmírný úřad, který posílá rakety k Marsu — mu nabídla letní stáž. A jeden americký spisovatel, kterého jeho přednáška dojala, mu zavolal a nabídl peníze, aby mohl postavit vlastní firmu.

V roce 2014, ještě jako sedmnáctiletý kluk, založil Easton firmu, kterou pojmenoval Unlimited Tomorrow („neomezený zítřek"). Cíl měla jediný: vyrábět levné a chytré protézy pro lidi, kteří by si je jinak nemohli dovolit. Hlavně pro děti — protože dětem ruka roste, a tak by za normální protézu jejich rodiče museli platit znovu a znovu.

A Easton k tomu udělal ještě jednu věc, která se nedá lehko ocenit penězi: dal svoje plány zadarmo k dispozici světu. Otevřel je. Kdokoli z kterékoli země si je mohl stáhnout a postavit protézu pro někoho, koho zná. Nezavřel své poznatky do trezoru. Naopak.

Z kluka, který v dětském pokoji spojoval lego rybářským vlascem, se stal vynálezce, jehož ruce nosí děti po celém světě. A když se ho někdo zeptá, kde to všechno začalo, Easton ukáže na starou krabici s legem a usměje se.

Protože všechno velké někdy začíná tím, že si někdo sedne a začne stavět — z toho, co má po ruce.

• TEDxMileHigh 2013, přepis: https://singjupost.com/3d-printing-in-animatronics-easton-lachappelle-at-tedxmilehigh-transcript/
• HuffPost: „At 14, He Vowed To Invent An Affordable Prosthetic Limb": https://www.huffpost.com/entry/easton-lachappelle-prosthetic-robotic-arm-hand_n_6556458
• Microsoft Stories: „High-fives all around as young inventor fits girl with a robotic hand": https://news.microsoft.com/features/high-fives-around-young-inventor-fits-girl-robotic-hand/
• CBS News: „Young Entrepreneur Skipped College To Create Affordable 3D Prosthetics": https://www.cbsnews.com/losangeles/news/i-was-shocked-young-entrepreneur-skipped-college-to-create-affordable-3d-prosthetics/
• New Atlas: „Teen's inexpensive 3D-printed prosthetic": https://newatlas.com/easton-lachappelle-3d-printed-prosthetic/28685/