Dav Pilkey: komiksy z chodby

V Clevelandu v americkém státě Ohio se roku 1966 narodil kluk jménem Dav. (Jmenoval se vlastně Dave, ale nápis na jmenovce se mu jednou pokazil a zůstalo z toho D-A-V — a Davovi se to tak líbilo, že to nechal být.) Dav měl od malička dvě věci, se kterými se v tehdejší škole nedalo snadno žít: ADHD a dyslexii. ADHD je stav, kdy mozek nedokáže snadno sedět v klidu a soustředit se na jedno místo příliš dlouho. Dyslexie zase ztěžuje čtení a psaní, protože písmenka jakoby poskakují a mění se místy.

Ve třídě Dav vykřikoval, rušil spolužáky, smál se nevhodně a vymýšlel různé hlouposti. Sám o tom později říkal: „Nezapadal jsem do třídy moc dobře. Hodně jsem zlobil. Byl jsem třídní šašek." Učitelka brzy přišla na nejjednodušší řešení: Davovy průšvihy prostě vyřešila ukazovákem na dveře.

Dav proto trávil velkou část školního dne na chodbě — sám, bez spolužáků, bez učebnic. Sedával na tvrdé lavičce a čekal, kdy ho zase pustí zpátky. Jenže nuda na Dava nečekala — Dav nečekal na nikoho.

Vzal tužku a začal kreslit. „Soustředil jsem se na kreslení. V tom jsem byl opravdu dobrý," vzpomínal. „Kreslil jsem hodně obrázků a postupně jsem začal vymýšlet vlastní příběhy a postavy. A brzy jsem dělal komiksy."

Chodba se proměnila v jeho ateliér. Ze zdí se staly prázdné stránky, z tužky kouzelná hůlka. Tam venku, zatímco ostatní opisovali z tabule, Dav tvořil.

Někdy ve druhé třídě Dav vymyslel postavu, která ho neopustila celý život. Byl to pes — a ten pes měl podivnou vlastnost: pořád ho trefoval blesk, vždy zrovna ve správnou chvíli. Dav ho pojmenoval Dog Man.

Ve stejné době vymyslel ještě jednu postavu: Kapitána Kalhotkáče (v angličtině Captain Underpants). Tehdy, když učitelka v hodině vyslovila slovo „spodní prádlo", celá třída propukla v chechtot. Učitelce se to nelíbilo. Dava to ale inspirovalo — pokud jedno slovo dokáže rozesmát celou místnost, co teprve celá knížka?

Rodiče Davovy výtvory milovali. Když ho jedna učitelka přestala povzbuzovat, táta s mámou si jeho komiksy sami objednali a platili mu za ně jako opravdovému autorovi. Maminka ho taky každý týden brávala do knihovny a nechala ho vybírat si knížky úplně podle chuti — „chtěla jen to, abych pořád četl", říkal Dav.

Na střední škole se ale věci zkomplikovaly. Jeden učitel Dava přesvědčil, aby své komiksy vyhodil — prý mu do toho vstoupily temné síly. Dav ho poslechl. Velká hromada komiksů skončila v koši.

Pak ale přišla vysoká škola na Kent State University a s ní profesor angličtiny, který si v Davově poznámkovém bloku všiml živých kreseb a postaviček. Zastavil se a zeptal se: „Uvažoval jsi někdy o knížkách pro děti?"

Ta otázka změnila všechno.

Dav psal, kreslil a posílal rukopisy do nakladatelství. Jedna jeho knížka dostala třiadvacetkrát odpověď „ne, děkujeme". Dav nepřestal. V roce 1987 vyhrál s první knihou soutěž pro studentské autory. V roce 1997 vyšel první Kapitán Kalhotkáč — a děti ho milovaly okamžitě.

Sérii o Kapitánu Kalhotkáči si přečetlo přes osmdesát milionů čtenářů ve více než pětadvaceti jazycích. A Dog Man? Ten pes z chodby základní školy se dočkal vlastní série knížek, kterou si dnes půjčují děti v knihovnách po celém světě.

Dav Pilkey se dnes setkává s dětmi, které mají ADHD nebo dyslexii, a říká jim věci, které sám kdysi potřeboval slyšet: že komiksy jsou opravdové čtení. Že škola není jediné místo, kde se dá být chytrý. Že chodba taky může být místo, kde vznikají nápady.

Dav nikdy nezapomněl na kluka, který seděl sám na tvrdé lavičce a kreslil. Ten kluk se nestal slavným navzdory ADHD a dyslexii — stal se slavným tím, že v sobě našel to, v čem byl opravdu dobrý, a nepřestal.