Daniel Tipelt
Bethany Hamilton: Žralok a vlna
Osmého února 1990 se ve městečku Lihue na havajském ostrově Kauai narodila holčička. Jmenovala se Bethany Hamilton. (Havaj je řetězec ostrovů uprostřed Tichého oceánu — palmy, sopky a vlny, vlny, vlny.)
Maminka Cheri a tatínek Tom byli oba surfaři. (Surfař je člověk, který se postaví na dlouhé prkno a klouže po vlně, jako by ho voda nesla na zádech.) Bethany měla dva starší bratry — Noaha a Timothyho. Než se Bethany pořádně naučila chodit, uměla už plavat. A než šla do školy, stála poprvé na prkně.
Moře pro ni nebylo cizinou. Moře bylo zahradou za domem.
V osmi letech vyhrála Bethany svůj první surfařský závod. V devíti si pořídila prvního sponzora. (Sponzor je firma, která sportovci platí věci — prkno, neopren, letenky — protože věří, že se z něj jednoho dne stane hvězda.) V deseti už věděla úplně přesně, co chce dělat: stát se profesionální surfařkou.
Trénovala každé ráno. Vstávala před školou, brala prkno a šla na vodu. Někdy s Noaem, někdy s tátou, nejčastěji s nejlepší kamarádkou Alanou Blanchard, jejíž rodina taky milovala moře.
Bylo úterý 31. října 2003 — den, kterému Američané říkají Halloween. Bethany bylo třináct let. Krátce před sedmou ranní vyrazila s Alanou, jejím bratrem Byronem a jejich tatínkem Holtem na pláž Tunnels Beach na severním pobřeží Kauai. Voda byla klidná. Vlny malé. Slunce začínalo svítit nad palmami.
Bethany ležela na prkně bříškem dolů. Levou ruku měla volně spuštěnou do vody.
A v tu chvíli, někde pod hladinou, plaval čtyři a půl metru dlouhý žralok tygří. (Tygří žralok je jeden z největších žraloků v Tichomoří — má pruhy po těle a dorůstá délky malého auta.)
Bylo to tak rychlé, že Bethany skoro nestihla nic ucítit. Jen šedý záblesk, prudké škubnutí — a voda kolem ní zrudla.
Žralok jí prokousl prkno a zmizel v hloubce. Bethanyna levá paže zmizela s ním — utržená těsně pod ramenem.
Bethany pak vzpomínala, že v tu chvíli necítila paniku. Místo křiku zavolala na Holta: „Napadl mě žralok." Holt okamžitě věděl, co dělat. Vytrhl ze svého neoprenu šňůru a stáhl jí ji okolo ramene, aby zastavil krvácení. (Tomu se říká turniket — když někoho takhle pevně zaškrtíš nad ranou, proud krve se zastaví, jako když přiškrtíš zahradní hadici.) Byron a Alana mezitím pádlovali pro pomoc.
Než Bethany dorazila do nemocnice Wilcox Medical Center, ztratila víc než šedesát procent veškeré své krve. Lékaři později říkali, že kdyby Holt ten turniket neudělal, Bethany by tu už nebyla. Zachránil ji o pár minut.
Bethany ležela v nemocnici. Z těla jí zmizela paže. Pravá ruka, ta zdravá, byla teď úplně sama na všechno — na otevírání lahve, na zapínání zipu, na česání vlasů.
Lidé okolo ní si mysleli jednu věc: že už nikdy nebude surfovat. Vždyť aby se člověk postavil na prkno, musí se nejdřív od hladiny odrazit oběma rukama. A pak se musí zvednout. A udržet rovnováhu. A pádlovat.
Bethany si myslela něco jiného. Ležela v nemocniční posteli a říkala si: „Musím zpátky na vodu." Ne za rok. Co nejdřív.
A tak za pouhých dvacet šest dní — 26. listopadu 2003 — si Bethany vzala prkno, šla na pláž a pádlovala jednou rukou na hlubinu. Postavila se. A jela. Spadla. Postavila se znova. Spadla. A znova. A znova.
Do oceánu se ten den vrátila ne jako holka, která přežila žraloka, ale jako holka, která si zase vzala vlnu zpátky.
Pádlovat jednou rukou je jiná věda než pádlovat dvěma. Bethany se musela všechno naučit od začátku. Aby pádlovala rovně, musela mít silnější ramena. Aby se postavila, musela najít úplně novou techniku — opřít se rovnou o prkno, ne o ruku, kterou už neměla. Trvalo měsíce, než to šlo plynule.
Nevzdala to. Cvičila každý den. A už 10. ledna 2004 — necelé tři měsíce po útoku žraloka — se přihlásila na svůj první závod.
A pak přišly další. A další. A v patnácti letech, v roce 2005, Bethany Hamilton vyhrála národní mistrovství USA v surfování — Explorer Women's division. Před plnou tribunou, s prknem v ruce, s jednou rukou. Lidé se postavili a tleskali jí pět minut.
Byla to její první národní titul. A nebyl to její poslední.
Bethany Hamilton později napsala knihu Soul Surfer — Surfařka srdcem. Vyšla v roce 2004. Vyprávěla v ní, jak ji žralok připravil o paži, ale ne o vlnu. Knihu si přečetly děti po celém světě, a později podle ní vznikl i film.
Dnes je z malé Bethany dospělá žena, maminka čtyř kluků, která pořád surfuje na profesionálních závodech a pořád vyhrává. Závodí s lidmi, kteří mají obě paže. Často je porazí.
A když se jí někdo zeptá, jestli se moře nebojí, krčí rameny a odpovídá: „Žralok mi vzal jednu paži. Ale nevzal mi to, kvůli čemu jsem na světě."
Někdy se ti v životě stane něco strašného. Něco, co nezvládneš vrátit zpátky. Ale to, co s tím uděláš pak — jestli ležíš dál, nebo si vezmeš prkno a jdeš znovu na vodu — záleží jenom na tobě.
A Bethany Hamilton si dvacátého šestého dne po útoku řekla jediné: Já jdu.