Bessie Coleman: pilotka, která prolomila zákazy

Bessie se narodila v Texasu v roce 1892. Byla jednou ze třinácti dětí v rodině a od malička pomáhala rodičům na poli. Sbírali bavlnu — bílé chomáče z trnitých keříků, ze kterých se pak dělá látka na košile a šaty. (Tehdy v Texasu pracovaly na bavlníkových polích celé rodiny, dospělí i děti.)

Bessie byla černoška a v té době v Americe černé děti nesměly do stejných škol jako bílé. Měly horší knihy, kratší vyučování a často musely chodit pěšky hodně daleko. Bessie přesto milovala čísla a knížky a slibovala mamince: „Jednou budu něčím."

Když bylo Bessie dvacet tři let, sbalila si pár věcí a odjela vlakem do Chicaga. To je veliké město na severu Spojených států, kde se v té době hledala práce pro lidi z venkova. Bessie tam dělala manikérku — lakovala lidem nehty v holičství u baseballového stadionu. (Manikérka je člověk, který se stará o nehty: pilování, lakování, leštění.)

Do holičství občas přicházeli muži, kteří se vrátili z války v Evropě. Někteří z nich byli letci. Vyprávěli, jak letěli vysoko nad mraky a viděli celý svět odshora. Bessie poslouchala, oči se jí leskly, a v hlavě jí klíčilo to nejodvážnější přání jejího života: chci létat.

Jenže Bessie narazila na zeď. V Americe v té době nepřijímali do leteckých škol ani ženy, ani černochy. Bessie chodila od jedné školy k druhé a všude jí říkali ne.

Jeden její známý — pan Robert Abbott, který v Chicagu vydával černošské noviny Chicago Defender — jí poradil: „Jeď do Francie. Tam o tobě nikdo nebude říkat, že nemáš to správné jméno nebo barvu."

Bessie poslechla. Začala chodit do večerní školy a učila se francouzsky. Dva roky šetřila peníze z manikérky. A jednoho dne v listopadu 1920 si koupila lodní lístek do Paříže.

Ve Francii ji přijala letecká škola bratří Caudronových — na malé louce u městečka Le Crotoy na severu země. (Caudronové byli dva francouzští bratři, kteří stavěli letadla a učili lidi létat.) Bessie tam strávila deset měsíců a každý den se učila dělat věci, které normální lidé nedělají: stoupat strmě k nebi, naklánět letadlo na bok, dělat ve vzduchu smyčky a vývrtky.

15. června 1921 jí ve Francii vystavili letecký průkaz. Bessie se stala úplně první černoškou na světě, která dostala mezinárodní licenci pilotky. (Mezinárodní licence znamená, že s ní můžete létat v jakékoliv zemi, ne jen u sebe doma.)

Když se Bessie vracela lodí zpátky do Ameriky, novináři už na ni čekali v přístavu. Ptali se: „Jak to, že jste se nevzdala?"

Bessie se usmála a řekla: „I refused to take no for an answer." — „Odmítla jsem brát ne jako odpověď."

V Americe začala Bessie vystupovat na leteckých přehlídkách. Tisíce lidí přicházely jen proto, aby viděly, jak ta drobná žena v koženém kabátě nastoupí do otevřeného letadla, vyletí k mrakům a začne tam tancovat. Její letadlo se jmenovalo Curtiss „Jenny" — byl to dřevěný dvouplošník s plátěnými křídly, vrtulí vepředu a dvěma sedadly v otevřené kabině. (Dvouplošník má dvě křídla nad sebou; staré, ale překvapivě bezpečné.)

Bessie dělala ve vzduchu věci, ze kterých se divákům zatajoval dech. Nakláněla letadlo, dělala osmičky, klesala střemhlav a v poslední chvíli vyrovnávala. Lidé tleskali, mávali šátky a křičeli její jméno: „Královna Bessie! Královna Bessie!"

A Bessie měla jedno pravidlo, na kterém nikdy neslevila: nebude vystupovat tam, kde diváci nesmějí sedět vedle sebe. V té době v některých amerických městech museli černoši sedět zvlášť od bílých — i v cirkusech, v kinech, ve vlacích. Bessie říkala: „Když přijdete na moji show, musíte projít stejnou branou." Některá města raději odřekla, než aby ji nechala vystoupit. Bessie tam prostě neletěla.

Jeden novinář se jí ptal, proč tolik miluje létání. Bessie se podívala k obloze a odpověděla:

„The air is the only place free from prejudice. You've never lived until you've flown."

„Vzduch je jediné místo, kde nejsou žádné předsudky. Nikdy jsi doopravdy nežil, dokud jsi nelétal."

(Předsudky znamenají, že si o někom myslíš špatnou věc, ještě než ho poznáš — třeba kvůli barvě kůže nebo kvůli tomu, že je holka.) Bessie chtěla, aby všechny děti, hlavně černé holčičky, věděly, že obloha je pro každého. A snila o tom, že jednou postaví leteckou školu, kde by se mohli učit létat všichni — bez ohledu na to, jak vypadají.

Bessie už nezvládla otevřít svoji školu — v roce 1926 zahynula při zkušebním letu na Floridě. Ale její sen pokračoval. Po jejích vystoupeních se odvážily přihlásit do leteckých škol další ženy. O patnáct let později, za druhé světové války, létali pro Ameriku slavní černošští piloti, kterým se říkalo Tuskegee Airmen. Mnozí z nich později řekli, že kdyby nebyla Bessie, nebyli by ani oni. (Tuskegee Airmen byla první oficiální skupina černošských vojenských letců v dějinách USA.)

Když se dnes nějaká americká dívka učí létat — ať už je její kůže jakákoliv — jde po cestě, kterou v zaprášených texasských polích začala šlapat jedna holčička s košíkem bavlny. Holčička, která se naučila francouzsky jenom proto, aby si mohla sednout do letadla. A která dokázala, že obloha nemá ploty.