Daniel Tipelt
Akrit Jaswal: doktor v sedmi letech
Třiadvacátého dubna 1993 se v městečku Nurpur v severní Indii narodil chlapec. Dali mu jméno Akrit Pran Jaswal. Nurpur leží ve státě Himáčalpradéš — v krajině, kde se za poli zvedají kopce a v dálce svítí zasněžené vrcholy Himálají.
Jeho rodiče nebyli ani lékaři, ani vědci. Tatínek byl úředník, maminka učitelka. Ale brzy poznali, že jejich syn je jiný než ostatní děti.
Když byly Akritovi dva roky, nehrál si jen s autíčky — uměl už číst a psát. (Většina dvouletých dětí ještě skládá první věty. Akrit už luštil písmenka v knížkách.)
A nečetl pohádky. Bavily ho knížky, kterým rozuměli jen dospělí — atlasy lidského těla, knihy o lécích, učebnice anatomie. Rodiče mu je nosili z knihovny, protože každou další chtěl rychleji než tu předchozí.
V šesti letech už uměl rozeznat kosti, svaly a žíly v obrázcích z lékařských knih. Když se s tatínkem zastavili v nemocnici, lékaři ho pouštěli dovnitř — chtěli vidět, co všechno ten malý kluk umí. Stoupal si k nim ke stolům a ptal se, jaký zákrok zrovna dělají. Někteří doktoři mu trpělivě odpovídali. Akrit si všechno pamatoval.
V Nurpuru bydlela ještě jiná holčička. Byla jen o rok starší než Akrit — bylo jí osm let. Před několika lety se těžce popálila. Když se její dlaň hojila, jizvy stáhly prsty k sobě a srostly. Ruka jí zůstala sevřená v pěst, kterou nedokázala otevřít.
Aby jí prsty oddělil chirurg, potřebovala by rodina peníze na nemocnici. Jenže rodina byla chudá. Doktora v nemocnici si dovolit nemohli. A tak holčička rok za rokem chodila se zaťatou rukou a nemohla s ní nic uchopit.
Rodiče té holčičky slyšeli o malém Akritovi, který umí číst lékařské knížky. Přišli za jeho rodinou s prosbou: Kdyby to zkusil on. Zadarmo. Doma.
Devatenáctého listopadu 2000 bylo Akritovi sedm let. Tatínek mu připravil stůl. Někdo z dospělých kolem vařil vodu na sterilizaci. Akrit si vzal skalpel — malý chirurgický nožík.
Holčička seděla u stolu. Akrit jí jemně rozřízl jizvy mezi prsty. Krok za krokem prsty od sebe oddělil. Operace trvala asi hodinu.
Když skončil, holčička pohnula prsty. Po letech mohla zase otevřít dlaň.
(Pozdější lékaři vysvětlovali, že po medicínské stránce to nebyl složitý zákrok — jizevnaté srůsty po popálení se rozdělují běžně. Mimořádné nebylo to, co Akrit udělal. Mimořádné bylo, že to udělal sedmiletý kluk, který se to naučil sám z knih. A že holčičce vrátil ruku, kterou už nikdo zachránit nepřišel.)
Příběh se rozletěl. Přijeli novináři. Přijel štáb BBC s kamerou až z Londýna. O Akritovi začaly psát noviny po celé Indii i v zahraničí.
V jedenácti letech přijala Akrita jako studenta Pandžábská univerzita ve městě Čandígarh. Byl nejmladším vysokoškolákem v Indii. Učil se mezi lidmi, kteří byli desetkrát starší než on.
Když mu bylo dvanáct, otestovali mu IQ — vyšlo mu 146. (IQ je číslo, kterým psychologové měří, jak rychle člověk přemýšlí. Průměr je kolem stovky. Čísla nad 140 mívají jen vědci a šachoví mistři.)
Ve třinácti letech ho pozvali až do Ameriky — vystoupil v televizní show Oprah Winfrey, kterou tehdy sledoval celý anglicky mluvící svět. Stál na pódiu, mluvil o medicíně a vyprávěl, že chce najít lék na rakovinu.
Akrit pak studoval bioinženýrství na slavné indické technice IIT Kanpur. Bioinženýrství je věda na hranici biologie a strojírenství — vyvíjí přístroje, které pomáhají lékařům. Akrit se v laboratořích pustil do výzkumu rakoviny, přesně jak slíbil.
Sláva z dětství po čase utichla. Akrit si přál pracovat v tichu, ne pod kamerami. A tak dnes málokdo ví, co dělá. Ale ti, kdo ho znají, říkají, že pořád sedí u knih a hledá — jen místo jizev po popáleninách hledá teď způsob, jak pomoct lidem s mnohem vážnější nemocí.
Akrit Jaswal nebyl kouzelník. Byl to jen kluk, který četl. Četl od dvou let. Četl knížky, kterým ostatní vrstevníci nerozuměli. A když přišla chvíle pomoct, neutekl — sedmiletý vzal do ruky skalpel a jedné holčičce v sousedství vrátil prsty.
Když si jako večerní pohádku přečteš tenhle příběh, můžeš si pamatovat jednu malou věc: V indickém městečku Nurpur bydlel kluk, který se ve dvou letech naučil číst — a v sedmi letech otevřel sousedce dlaň, kterou už dlouho nedokázala otevřít.